„Tak k nám přijedou GORGOROTH…“. Tato zpráva nebyla v naší redakci přijata zrovna s obrovským nadšením a dlouho se vůbec nevědělo, kdo na koncert vlastně půjde. Nakonec jsem se o tento úkol přihlásil já, s vyhlídkou na zajímavý kulturní zážitek a už nyní vám můžu bez obalu prozradit, že to byl jeden z nejhloupějších nápadů, které mě v poslední době napadly (a že jich není málo...).

S tvorbou GORGOROTH jsem se seznámil někdy v roce 97, po vydání jejich prvotiny (už ani nevím, jak se jmenovala) a ta mě zrovna příliš nezaujala. Věděl jsem ovšem, že si kapela, za těch 8 let od založení, vydobyla celkem solidní kredit v rámci blackové scény, a tak jsem předpokládal, že aspoň jejich podiová show bude stát za to.
 
Coby předskokani byli avizováni tuzemští TROLLECH a Norové 1349. Skřítkomilové „zeZPlzně“ se ovšem nakonec (prý na přání samotných Go-go) nedostavili, takže úloha jediné předkapely připadla jejich krajanům. Co člověka vyděsilo už při vstupu do klubu byl k prasknutí narvaný sál. Pořadatelé (na základě zkušeností z koncertu MAYHEM) nepředpokládali, že se BlackPes podaří zcela naplnit, ale už při první skupině bylo jasné, že Klánovický klub nebyl zrovna tím nejšťastnějším řešením - návštěvníci se mačkali doslova tělo na tělo, bodák na bodák.

1349 měli docela úspěch, ačkoli jejich hudba byla taková nemastná neslaná ubíjející klepačka (mezi námi - neni se čemu divit, blackoví fans nejsou nikterak nároční a myslím si, že by jejich ovace sklidil i ten, kdo by se na podiu jenom usral - samozřejmě pokud by měl warpaint a kolem sebe omotané nábojnicové pásy).  Na druhou stranu musím dodat, že v BlackPsu je tradičně špatný zvuk, a tak je možné, že se v kapele nějaký ten potenciál skrývá. Ten večer jsme to však bohužel neměli šanci rozeznat.

Zvuk se nezlepšil ani s příchodem headlinerů. Všechny hymnické melodie, tajuplné riffy, klenutá sóla a mysticky akustické mezihry nám zůstaly skryty a zůstal jen pohled na pět okovaných počmáranců, kterak za doprovodu hromovládných bicích křepčí po pódiu a házejí do publika tvrďácké pózy. Celé to vyznívalo nesmírně uboze a směšně. V neoficiální soutěži o nejdebilnější image vyhrál zpěvák, těsně následován plešatým kytaristou, u kterého sem si říkal, jak je možné, že se dospělý člověk může projevovat takhle hloupě (oči neustále otočené nahoru, aby bylo vidět bělmo; trhavé pohyby - asi snaha o co nejvěrnější napodobení zombie). Nečekejte ode mě žádné playlisty nebo podobné věci - tvorbu  znám minimálně a i kdybych měl jejich desky pořádně naposlouchané, tak se domnívám, že díky bídnému zvuku bych stejně neměl šanci jednotlivé skladby rozeznat. To mi ostatně potvrdil i opodál postávající fanoušek-blackmetalista, který si postěžoval svému kolegovi asi v tomto smyslu: „kurva voni zrovna zahráli mojí voblíbenou věc a já si toho všimnul až těsně před koncem“.

V krátkém summary z tohoto koncertu by rozhodně nechyběli slova jako „nuda“, „zívačka“, „ztráta času“ a „smrad jak v opičárně“. Jsou to samozřejmě pouze mé dojmy, které se nejspíš budou lišit od většiny přítomných návštěvníků - nicméně report píšu já, takže smůla...

Fotografie: manzeta