Úvod mého povídání o koncertu METALLICY nelze začít jinak, než zmínkou o liknavosti, zmatečnosti a neprofesionalitě pořádající agentury Interkoncert. Jak víme, termín tohoto vystoupení se kryl se semifinále fotbalového Eura. Agentura již dva měsíce dopředu lákala fotbalově pozitivní fandy slibem projekce kopané na plátnech, jakožto součásti koncertu, aby 4 dny před dnem D (to se již vědělo, že semifinále budou hrát naši s Řeckem) oznámila, že žádný fotbal v Kolbenovic areálu nebude. Celá věc nabrala nevídané obrátky v předvečer koncertu, kdy pořadatelé dávají vědět (zatím pouze na internetových stránkách), že začátek celé show posunují o 2 hodiny kupředu, čili start předskokanů SLIPKNOT na 18 hodinu, set samotné METALLICY nad 19.15, čímž se má získat kýžený časový prostor pro onu vysněnou projekci!?! Tyto šachy ocenili zejména mimopražští diváci, kteří neinformováni dorazili v devět hodin večer speciálně na METALLICU. Jakožto jeden z nich tímto srdečně děkuji slavnému Interkoncertu za prošvihnutí SLIPKNOT.
V době očekávání již 4 zastavení METALLICY v ČR během 11 let (za nejzdařilejší považuji to v pražské tehdy ještě Paegas Aréně) se v prostoru, připomínajícím rozdrásaný zemský povrch po zvlášť vydatném granátovém útoku, mohlo nacházet 15-20 tisíc lidiček různého věkového i názorového složení (a věřte, že rozhodně nepřevažovaly odžískované máničky). Systém občerstvení fungoval na „populární“ žetony, čili nejdříve jedna fronta ve směnárně, poté jiná řada, kde vyměněné žetony v hodnotě 17,50 Kč odevzdáte za vámi vybranou pochutinu. Pivo Plzeň stálo například žetony dva. Naštěstí vzhledem k četnosti směnáren a stánků s občerstvením to nakonec nebyl až tak zásadní problém. Merchandise jsem zahlédl pouze jeden, sice prostorný, ovšem s hodně chudou nabídkou asi osmi druhů triček s krátkými rukávy (oba účinkující) za „lidovku“ 700,- Kč.
METALLICA se na pódiu s poměrně skromným zvukovým aparátem objevila asi ve třičtvrtě na osm. Po intru ze symfonické desky spustila ostře „Blackened“, čímž naznačila zajímavý a poměrně netypický playlist. Poté došlo na prvního a zároveň i posledního zástupce z období „Load“, či „Re-load“, skladbu „Fuel“, která jako jediná (i díky ještě nevychytanému zvuku) ze všech později uvedených songů vyzněla velmi nepřesvědčivě a rozháraně. Poměrně brzy jsme se dočkali první kytarové exhibice páně Hammetta, oproti minulým časům však úderné a krátké, což možno vztáhnout i na jeho další sólový výstup (akustického rázu) v druhé polovině koncertu, stejně jako na basovou etudu nažhaveného pětistrunného pohodáře Roberta Trujilla. Lars Ulrich se spíše držel ve stínu své bicí soupravy, dokonce ani příliš nevypadával z rytmu a nerozhazoval tak zbytek kapely. Přesto jeho největším plusem zůstává samotná účast na tomto vystoupení, neboť zhruba před měsícem na festivalu v Anglii nebubnoval ze zdravotních důvodů vůbec a zastoupit ho museli bubeník ze SLIPKNOT a Dave Lombardo. Byť zejména s druhým jmenovaným to muselo být počertech zajímavé, neodpustím si vlastní přesvědčení, že METALLICA bez Larse prostě není METALLICA. Ulízaný a opět přistřižený frontman Hetfield (se sluchátky či naslouchátky na uších) mezi jednotlivými songy typicky hecoval, ovšem neodpustil si ani trochu nu-metalových póz. Jeho vokální projev lze označit za solidní, několikráte hlasu použil i coby doprovod melodických sól, což naštěstí ve studiových verzích nečiní.
Kapela se rozjela k energickému výkonu a na všech muzikantech bylo vidět, jak je koncertní hraní stále ještě baví (snad s výjimkou rutinní a povinně odehrané „Nothing Else Matters“). 100% využili široké scény, každý byl schopen zaujmout svým pódiovým projevem a show. Překvapivě dobře a našláple vyzněly netradiční songy i soundtrackový „I Disapear“, stejně jako jedna ze dvou novinek symfo-alba „No Leaf Clover“. Z loňského (mnou velmi ceněného) kontroverzního kotoučku jsme se však dočkali pouze dvou zástupců: výtečné „Frantic“ s neslyšeným prostorem pro Hammettovy výpady a trochu dýchavičné „St.Anger“. Koncert pokračoval „tradicionály“, v jinak skvělé „Creeping Death“ došlo i na vokalisty ze SLIPKNOT, jejichž příspěvek však považuji za trapný. Po „Masters Of Puppets“ tu máme první odchod do zákulisí, aby se hoši po pěti minutách skandování naposledy vrátili (i zde příjemná změna oproti minulým letům, kdy skupina své sety přerušovala a ovace si vynucovala i několikrát za večer). Vzhledem k tomu, že na přetřes přišly vymodlené hitovky „One“ a „Enter Sandman“, rozhodně se nemohlo jednat o nastavovanou kaši. Vykopávky z detutového alba „Kill ´Em All“ (s již samozřejmým nasazením) ukončily produkci definitivně těsně po 22 hodině.
METALLICA dokázala, že je stále tou energickou koncertní kapelou (možná ještě víc než kdykoliv předtím, když její show má větší a přirozenější spád). Nejedná se o bezchybné konzervatoristy, ale o muzikanty, kteří přesvědčivě přehrají své legendární songy, stejně jako moderní novinky. A myslím, že většině fandů vyhnali fotbal z hlavy.
Doprovodné efekty očekávané: na obřích obrazovkách po obou stranách scény se střídaly ukázky z videoklipů s detaily aktuálního dění na podiu a nakonec došlo i na ten smutný závěr účinkovaní našich fotbalistů na Euru (konec druhé půle a prodloužení), ale to už je jiný, nehudební příběh.
Playlist:
Blackened
Fuel
Harvester Of Sorrow
Guitar solo (Hammett)
Welcome Home (Sanatorium)
Frantic
I Disapear
Bass solo (Trujillo)
No Leaf Clover
St.Anger
Sad But True
Creeping Death
Battery
Wherever I May Roam
Guitar solo (Hammett)
Nothing Else Matters
Masters Of Puppets
One
Enter Sandman
Whiplash
Seek And Destroy
Foto pouze ilustrační