VLOŽIT HODNOCENÍ

Pičovina co nemá smysl

1 / 10

Ja bych to cerne vubec nevidel. Ze by to bylo neco svetoborneho, to se rict neda, ale myslim si, ze to je maximalni vykon, ktery kapela v teto sestave muze predvest. I kdyz jsem zastancem starych dobrych Helloween s Kiskem a Kaiem, pozdeji jen uz s Kiskem, tvorba s Derisem mi take neco rika a je necim blizka. Hodne lidi si neuvedomuje, ZE TOHLE NEMEL BYT KEEPER PT. 3, ale pouze jeho ODKAZ. V tom smeru si myslim kapele neni moc co vytknout. A srovnavat to s OPRAVDU NUDNYM Rabbitem? Smesne...

8 / 10

Souhlasím, že název alba byl hodně špatný tah a s Keeperama to nemá dočista vůbec nic společného, na druhou stranu se skupina ukázala, že Rabbit byl opravdu jenom tím vatovým "navrácením" do starých kolejí, a umí složit i jaksi složitější skladby než typické deutsche t t t t t riffy. Kapela velmi mile překvapila.

7 / 10

hrůza a děs

1 / 10

zbytecnost - ani me to nerozesmalo, jak je to blby

1 / 10

-bez slovního hodnocení-

3 / 10

Edit: Vezmu to trochu víc z gruntu (po vícero posleších), aby se neřeklo: King For... - fajn, natahovaný, ale fajn Invisible... - slušnej popík Born On... - fajn juchajda Pleasure... - na podobný věci jsem alergickej Mrs God - zajímavě pojatej pop Silent... - juchajda přesně jak ji mám rád Occasion... - Pěknej vývoj písně, nenudí, ale to pomiliontý (je to zbytečný ve všech případech) vyšeptávaný "Occasion Avenue" je prostě odporný a zabíjí to píseň! Light... - odporné, sterilní balada z továrny na speedové balady Do You... - nesmysl Come... - zbytečnost Shade... - naprosto vycucaný z prstu Get... - popík jakž takž My Life... - další vynucená speedovka bez zajímavýho momentu Řekněme, že lehkej nadprůměr alba za něco stojí...

6 / 10

Helloween se rozhodli na stará kolena oprášit zašlou slávu a přilepšit si do metalového důchodu nějakými eurozlaťáky. Neboť o hudební spojitosti s původními díly této speedmetalové klasiky nemůže být řeči. Dnešní sestava je vlastně také ta nejvzdálenější té původní z dob Keepera. Již od dob výměny postu za mikrofonem se ujal kocábku s titulem Helloween na přídi vehementně kormidlovat právě nový zpěvák Andi Deris. A postupem času přetvořil tuto na moři se pachtící bárku na svou vlastní výletní jachtu, kam zve své přátele pouze na návštěvu. Ani novinka tak není výjimkou a co se odehrává na Keeper of the Seven Keys - The Legacy je převážně v jeho režii. Úvodní předlouhá kompozice má navazovat na epické kompozice, nezbytné pro album tohoto titulu. Po Halloween a Keeper of the Seven Keys tak přichází King For A 1000 Years a přestože se jedná na poměry dnešních Helloween o hodně nadprůměrnou záležitost, v porovnání se jmenovanými přeci jen silně pokulhává. Navíc je z ní příliš cítit snaha o natažení stopáže jen a právě kvůli tomu, aby na novém Keeperu taková skladba byla. Další a poslední možnou spojitostí s příbuznými strážci klíčů by mohla být ještě tak Mrs. God, která zaujme hned na první poslech. Je to jasný hit, který celkem zdařile navazuje na veselou věcičku Rise and Fall z druhého Keepera. Ostatní skladby na prvním disku se nesou přesně v duchu novodobých Helloween - žádné překvapení ani vývojový posun se nekoná. Druhý disk otevírá jasně nejlepší píseň celého tohoto ambiciózně nazvaného alba - Occasion Avenue. Na Helloween progresivní a originální skladba, která svou délkou na rozdíl od té, která otevírá disk první, nenudí. Následující Light The Universe již známe z Derisovy sólovky pod názvem Goodbye Jenny. Zřejmě se autorovi natolik zalíbila, že se rozhodl tímto slaďákem pochlubit i případným fanouškům Helloween, kteří jeho sólovou tvorbou nejsou až tak zasaženi. Druhým důvodem může být také to, že se tentokrát nezbytný ploužáček jaksi neurodil a tak se recykloval již hotový a osvědčený. O-zónem načichlá Come Alive je podobně jako Mrs. God rozjuchaná popovka a myslím, že pokud by k ní byl natočen videoklip, kde by figurovalo letadlo s hochy na křídle, bylo by možné zahlédnout jej i v Esu, a to vícekrát (i když by samozřejmě záleželo, jak moc odpudivě by Weikath se svou patkou, cigárem a výrazem "mám vás u prdele" působil...). Zbytek disku je, stejně jako u prvního kotouče, naprosto standardní „Derisovský“ Helloween se vším všudy. Samostatnou kapitolou je Andi Deris jako pěvec. Jeho "nosák" se spíše hodí do rockovějších poloh, přesto se bůhvíproč snaží v některých pasážích urvat si koule a jeho jekot přesahuje hranice svých možností i mého vkusu více než kdykoliv předtím. Opravdu nechci slyšet tyto pasáže naživo (stačí mi, když se Deris snaží uzpívat Kiskeho party - i když by se z oficiálního "živáku" mohlo zdát, že to zdatně zvládá). Album Keeper Of The Seven Keys - The Legacy je ale rozhodně daleko lepší než to se za uši vytahovaným hlodavcem, při jehož poslechu se chvílemi cítím jako on. Díky názvu se ovšem novinka srovnání s původními Keepery samozřejmě nevyhne a toto porovnání pro současný "odkaz" nevyznívá příznivě. K tomu, aby se stal novodobý Strážce rovnocenným těm starým, mu prostě chybí dvě zcela zásadní postavy: Kai Hansen a Michael Kiske (a k tomu, aby „Derisovský“ Helloween natočil alespoň hodně dobré album, mu chybí Roland Grapow a Uli Kusch). Odhlédnu-li ale od ziskuchtivého titulu, který marně vzbuzuje jisté naděje, natočili Helloween svou další typickou desku, která sice po Rabbit Don’t Come Easy potěší, ale kvalit Dark Ride ani zdaleka nedosahuje.

7 / 10