Kronika MOTORBAND, až a jestli jí jednou někdo napíše, bude určitě znamenat velezajímavé čtení. Čtení o spoustě peripetií, které lemovaly historii kapely pomalu jako pražce železniční drážní cestu, čtení o spoustě lidských charakterů, které k tomu sepisovaly někdy až téměř neslýchané scénáře, a čtení o tom, jak to kapelní předák Libor Matejčik navzdory všemu táhnul pořád dál a dál a nepřestával věřit v lepší zítřky.
„Černá & bílá“ je šestým studiovým albem MOTORBANDu a příběh, který si s sebou nese, proto ani není moc odlišný od mnoha těch předchozích. Ze sestavy, podepsané pod minulým řadovým záznamem „V“ (2017) toho aktuálně moc nezbylo (s Liborem Matejčikem v ní prakticky zůstal jen další „skalní“, tedy baskytarista Karel Adam, který už je coby druhý nejdéle sloužící v kapele nějakých deset let), k tomu přibyla na patře hodně hořká pachuť z počínání bývalého zpěváka Luďka Struhaře, jenž se měl pokusit přisvojit si autorská práva k ochranné známce ke jménu skupiny, a tak nezbylo, než to celé postavit znovu, pokolikáté už. A s novou sestavou pak hurá do studia.
Tady se ovšem, podobně jako dříve, nespornou a zásadní výhodou ukázal fakt, že když dojde na lámání chleba, Libor Matejčik v sobě prostě má nezpochybnitelné autorské střevo. Novinka na svém hodinovém prostoru v podstatě nemá slabší místo, a pokud přece jen ano, je to skutečně jen výjimka. Jinak je vysoustružená ze solidního heavy metalu, který ve směru k věrnému posluchači funguje naprosto neomylně, a k němuž spolehlivý hlas nového muže za mikrofonem Ladislava Korbela padne jako ulitý.
Čtěte také: MOTORBAND - Dá-li bůh, oslavíme až 35. narozeniny (rozhovor s Liborem Matejčikem)
Chcete pořádný kus pružné melodické oceli jako z dávných dob Kamila Střihavky? Vezměte „Pár důvodů“ nebo skvělou a vpravdě titulní „Pravdu nebo lež“ a nemůžete být nespokojeni. Raději něco více hutného ze střední tavící peci? „Co víc si přát (v úctě k Tarpanům“)“, „Vlky půlnoc probouzí“ nebo „Dohoda duší“ jsou k tomu účelu přímo stvořeny. A co nějaká ta trochu odlehčenější kovová varianta? Tady jistě poslouží „Srdce lvic“ anebo „Něžný nájezdník“, přímo dýchající bonvivánstvím na nedělní procházce lázeňskou kolonádou. MOTORBAND má zkrátka vícero tváří, z nichž každá má něco do sebe, což nakonec dokládá i balada „Díky vám“, v níž se poprvé v dějinách kapely ujímá mikrofonu i samotný její guru a hned je to záležitost srovnatelná s jejími dosavadními nejexkluzivnějšími pomalými skladbami („Good Bye“ nebo „Poslední soud“).
A jakmile se kapele dílo povede, tak jako se to stalo na „Černé & bílé“, je radost vidět, jak oněmi tvářemi pod tíhou chvály sebevědomě prostupuje ruměnec. Pravda, obyčejně vnímaný jako známka stydlivosti, ale v popisovaných souvislostech nepochybně především coby důsledek sebevědomého přístupu k heavymetalové věci. Který byl ostatně MOTORBANDu oprávněně (téměř) vždy vlastní a album „Černá & bílá“ z toho nepředstavuje pražádnou výjimku.
