Musím přiznat, že jsem k Snyderově verzi JUSTICE LEAGUE přistupoval s velkou dávkou nedůvěry. Neoprávněně. Ještě včera jsem si kladl otázku, jak moc se může jeden a ten samý film lišit v případě, že ho dodělá jiný režisér? Odpověď je, že opravdu diametrálně. Nebo alespoň v tomto případě tomu tak skutečně je. Viděl jsem už různé režisérské verze filmů, ale ještě nikdy asi nebyly výsledky od sebe tak odlišné.
Položme si na úvod otázku, co se tu vlastně stalo. Původní režisér, Zack Snyder, od rozpracovaného filmu odstoupil ve chvíli, kdy mu zemřela jeho dcera. Jeho práci převzal Joss Whedon, který celý film pozměnil a dokončil. Ať už jde o scény, které do verze 2017 vybral, filtry, střih. Zdá se to jako maličkosti, které nemohly výsledek ovlivnit až tak moc. Po shlédnutí Snyders cutu však musím říci, že jsem viděl úplně jiný film. Základní příběh je stejný, jen je vše temnější, hlubší a propracovanější. Nikdy bych neřekl, že ten rozdíl může být až tak moc markantní. Důležité je zmínit i to, že za existenci verze 2021 mohou fanoušci. Poté, co před několika lety shlédli kinoverzi, začali nespokojení příznivci komiksů doslova bombardovat Warner Bros. #ReleaseTheSnyderCut se stal symbolem hnutí, které si nakonec vymohlo do té doby nevídaný krok. Znovuotevření již uvedeného filmu. Součástí tlaku se stali i členové štábu a herci. Od dopisů, mailů, statusů, až po reklamy a letadla s transparenty. Studio uvolnilo prvních dvacet miliónů na dodělání, finále nakonec spolklo sedmdesát.
Ty peníze tu jsou znát. Hrozně moc dělá hudba, která je kompletně nová, a postaral se o ní nizozemský multiinstrumentalista Junkie XL. Stejně významnou roli tvoří barevnost filmu. Verze 2017 je pestřejší a barevnější. V porovnání se Snyderscutem působí jako pouťová zábava. Snyder volí mnohem umírněnější filtry díky kterým působí JUSTICE LEGAUE temněji. I scéna, kdy třeba někdo za dne stojí uprostřed pole plného zeleně, působí tísnivě díky hudbě a obrazu. Jediná věc, která mě trochu zarazila, jsou některé CGI scény, které jsou až příliš počítačové a působí spíše jako nějaké intro k počítačové hře.
Další věc je humor. Whedon svoji verzi doslova prošpikoval rádoby cool hláškami, které silně nekorespondovaly s původní formou, kterou Snyder zamýšlel. I díky tomu působila verze 2017 podivně poslepovaně a nekonzistentně. Tady zbylo několik málo fórků, které nijak nenarušují atmosféru. Jedinou lehce úsměvnou postavou zůstává Flash, ale není to nic, co by rušilo atmosféru. V tomto ohledu cekem chápu výrok Zacka Snydera: „Radši bych ten film zničil. Spálil ho, než bych použil jediné políčko, které jsem nenatočil. A to si ku*va zapište!“. Jeho rukopis je tu znát. Film je svojí atmosférou mnohem více blíž Batmanovi od Christophera Nolana než k verzi Josse Whedona. I stejně natočené scény tu působí diametrálně jinak.
Ani na chvilku jsem neměl pocit, že je tu něco navíc. Těch zabijáckých 242 minut, rozdělených do šesti kapitol, uběhlo velmi rychle. Neměl jsem čas se nudit. Možná je to i proto, že celý film přichází hned s několika velkými finále, rozmístěnými i v jeho středu. Mnohem působivější je pak i závěr filmu, který nestojí a nepadá jen s jednou postavou, ale máme zde opravdovou možnost vidět Ligu spolupracovat. Díky tomu, že i vedlejší postavy dostaly svůj příběh, se mohou mnohem smysluplněji zapojit.
Většina věcí tu dává smysl. A to třeba i proto, že tu je více prostoru prokreslit postavy Flashe a Cyborga, které byly ve verzi 2017 opravdu jen do počtu. Mnohem větší prostor dostává hlavní záporák Steppenwolf, který má hlubší příběh a jasnější motivace. Přes jeho postavu jsou představeni i další superpadouši z DC vesmíru. Snyder tím otevřel cestu k celkem důstojnému pokračování a otevření multivesmíru, podobně jako to udělal Marvel. Současná verze filmu tak naplno obnažuje to, jak chatrná a neambiciózní byla vize Josse Whedona, který film dokončil. Je to prostoupeno ve všem, včetně potitulkových scén.
