Na svém novém albu neponechávají GOSPEL OF THE FUTURE už nic náhodě. Ještě než se vůbec dostanete k jeho poslechu, spočine vám zrak na patřičně stylovém provedení artworku, který má na svědomí osvědčený Seldon Hunt (mj. ISIS anebo PELICAN). Černobílý výjev okultního oltáře, nad kterým bdí samotný kníže pekel, je takřka dokonalým klišé, které zároveň i velice věrně prozrazuje to, co posluchače čeká, jakmile se pustí do zkoumání „The Eclipse“.
Těch klišé na vás nakonec číhá hned několik, ale podrobovat je jakékoliv kritice by znamenalo podrývat existenci žánru samotného. Žánru, který se v poslední době těší zvýšenému zájmu interpretů a fanoušků, čehož reakcí byla i stylová změna, kterou si moravská kapela před pár lety prošla. Ona zmiňovaná stylová změna jí však nesmírně svědčí, což už velice dobře dokázalo i předchozí album a to nové, ač nepřináší ani zbla nového, tuto pozici jen potvrzuje.
GOSPEL OF THE FUTURE místo nějakých nepředvídatelných a nutno podotknout, že v jejich případě i zbytečných žánrových kotrmelců raději zpevňují už tak dosti mohutné barikády, které kolem sebe vystavěli před třemi lety. Masivnímu kytarovému zdivu se dostává další pevné výztuže. Úvodní kus / intro pojmenované výmluvně „The Eclipse Pt. I“ je zlověstnou litanií vyplněnou hutnými kytarovými riffy bez jakéhokoliv dalšího doprovodu. Už na řadovém předchůdci pozorovatelná inspirace drone doom metalem tak vyplouvá na povrch v té nejčistější podobě.
„The Eclipse“ to je však především konzervativní provedení obhroublého metalového hoblování a to zvládají kojetínští s lehkostí starých matadorů. Novinka jde v tomto směru ještě dál, což potvrzují jednotlivé skladby, až na dřeň zbavené jakýchkoliv „nečistot“, jež by narušovaly jejich čistokrevný sludge metalový charakter. Repetitivní kytarové riffování, jehož zdánlivě poklidnou idylku ruší jen mohutné údery bicích a (opět) přes efekt prohnaný zkreslený vokál, znějící hlavně jako zoufalé volání o pomoc, které však nebude vyslyšeno, je už jednoznačným a nezpochybnitelným poznávacím znakem. Střední valivá tempa, jejichž řád jen občas naruší rychlejší pasáže („Cavemaster“, „Witchbone Dust Overdose“), a skutečně mohutný zvuk, dokonale evokují tu „správnou“ atmosféru a vůbec celkově věrné zachycení tohoto svérázného metalového žánru činí z GOSPEL OF THE FUTURE pojem schopný se čelem postavit zahraniční konkurenci.
Cover „Géniové“ od MASTER’S HAMMER je zároveň i určitým logickým krokem. Vzdání holdu klasice se samozřejmě neobešlo bez typických hrubozrnných aranžmá, držících se věrně linie alba. Alba, které je zároveň i dalším velice dobrým důkazem faktu, že není vždy nutné si kompoziční práci jakkoliv komplikovat. Přímočarost, hutnost a agresivita v kompaktním a suverénním pojetí. GOSPEL OF THE FUTURE se touto deskou dostávají o další kus blíže k ryzí podstatě metalu jako takového.
