Málo platné, tenhle projekt se zdá být odsouzen k neúspěchu od samého počátku. Když v srpnu 2021 GLORYHAMMER oznámili vyhození zpěváka Thomase Winklera ze svých řad, byl to blesk z čistého nebe. Zároveň už však v tu chvíli bylo jasné, že tím, kdo na celé situaci prodělá mnohem víc, je zmíněný zpěvák, kterého kapela „udělala“ a „někdo“ se z něj stal až právě nástupem do řad GLORYHAMMER.
Že si pak vokalista s původním pseudonymem Angus McFife XIII. vybral cestu, na níž se hodlá především přiživit na slávě, kterou si získal během působení u legračních skotských fantasy – symfoniků, se dalo celkem očekávat. Zároveň s tím si však jeden musel položit otázku, jak se majitel výstavního vokálu hodlá vyrovnat se ztrátou skladatelského potenciálu ústřední postavy kladivářů Christophera Bowese (jinak též mozek ALESTORM), na níž si zároveň mohl rovnou odpovědět: těžko.
Čerstvý debut projektu „Angus McSix And The Sword Of Power“ tenhle tip splňuje do posledního puntíku a možná je na tom vlastně ještě hůř. Rozhodl se totiž odhodit stranou jakékoliv skrupule a místo snahy alespoň trochu skromně předstírat, že jde o Winklerův čistý umělecký záměr, rovnou rozráží posluchačské dveře a jako smyslů zbavený do nich ječí, že mu nečiní pražádný problém detailně zkopírovat všechno to, co vymysleli právě GLORYHAMMER.
Vážně, už jenom samo zveřejnění informace, že nový projekt ponese jméno evidentně inspirované zpěvákovou nedávnou minulostí, nutilo člověka poklepat si na čelo, a první zveřejněný singl „Master Of The Universe“ tomu zásadně dodal na razanci. Koho, pro megaastrálního boha živého, je možné s tímhle opsaným paskvilem oslovit? Zcela pochopitelně se totiž nově sestavený Winklerův tým, v němž je důležitým hlavně Sebastian „Seeb“ Levermann z ORDEN OGAN vulgo Arch Demon Seebulon, nemohl ani přiblížit tomu, aby zněl jako jeho předloha, přestože se o to tedy snaží, seč může, o čemž svědčí i stejný kosmicko – fantasy námět, stejně na hlavu padlé přezdívky členů kapely a naprosto stejná prezentace.
Totální absenci originality však reprezentuje především naprosto stejně stavěná a cílená hudební produkce, jež však bohužel vykazuje ještě pokles o nějaké dvě, ale spíš až tři výkonnostní třídy níže. Není divu, jak jsem již poznamenal, Christopher Bowes je jen jeden, a jestli si Thomas Winkler myslel, že to se „Seebem“ (jehož nezáživný ordenoganovský rukopis jednoduše nelze zapřít) na ty klávesy nějak uplete, hlavně když tam tedy budou refrény nutící k hlasitému hrdinskému vyřvávání, šeredně se spletl. A „Angus McSix And The Sword Of Power“ je tím pádem smutným příkladem toho, kam až to dnešní metalová scéna může také dotáhnout. Zníte jako GLORYHAMMER a váš zpěvák u nich zpíval? Vydání desky zaručeno, i kdybyste na ní třeba umístili třeba jen náhodný živý záznam produkce v Discolandu v roce 1993.
