Všechny barvy hnusu. All star projekt složený ze dvou členů AMENRY, Scotta Kellyho z NEUROSIS a někdejšího bubeníka SEPULTURY Igora Cavalery? Co to zase je za slepenec? Může to fungovat? Odpověď je: ano a velmi dobře. Kolekce pěti skladeb, která stojí na tomto půdorysu, má poměrně širokou základnu, která se rozprostírá od industriálních repetic, přes hutné sludge metalové budozery, až po velmi jemné ambientně laděné pavučiny, které spíše než AMENRU připomínají kapelu KINGDOM, ve které stejně jako tady působili dva ze členů kapely, Mathieu Van De Kerckhove a Colin H Van Eeckhout. ABSENT IN BODY jsou ale o poznání větší „špína“. Ve zvuku vítězí mechanická mazlavá kolomaz, která sveřepě mastí repetitivní rytmy, ze kterých ABSENT IN BODY budují hlavní zbraň svého peklostroje.
Všech pět hudebních kompozic má sice jinou strukturu a ve své podstatě i hudební narativ, nicméně jsou si velmi podobné v tom, jakou náladu v sobě nesou. Ta bezútěšnost je nakažlivá a pod kůži se zarývající. I sterilní a kovově působící, přísně strojové riffy tu nesou tlející masu bahenního smradu, který ABSENT IN BODY dokáží injektovat do každé skladby. I přes industriální chlad, který z desky čpí, se ale daří působit po většinu času velmi živočišně, syrově a neotesaně. Hodně tomu dopomáhají vokály. Snad krom melancholické druhé polovině „The Acres/The Ache“ je to přehlídka opravdové hrdelní zkázy.
Kvartetu se podařilo dát dohromady pět bezútěšných kompozic, které povětšinou ohlodávají výrazové prostředky na kost. Úspěšná klipovka „The Half Rising Man“ vytěžuje ve své podstatě jediný riff, jediný nápad, který ABSENT IN BODY pouze kolíbají v hypnotickém tempu a lehoučce si hrají s dynamikou. Výsledek je ale monumentální a rozhodně nemáte pocit, že by se vás někdo snažil ochudit. Sešli se tu mistři v práci s repeticí a výsledek tomu odpovídá. Ostatní skladby nejsou tak minimalistické, ale velmi podobným způsobem pracují s intenzitou zvuku. Ať už jde o pozvolné gradování nebo nenadálé překvapivé nástupy hutných těžkotonážních kytarových masivů. Podobně dělaná hudba balancuje nad propastí, kdy rozdíl mezi nosným emocemi napěchovaným materiálem a lacinou banální šmírou je nepatrný. ABSENT IN BODY mají tuto hranici naprosto pod kontrolou.
