Situace jako v tom hloupoučkém vtipu. Potkají se tři - manažér, pokladník a vizionář… Né, zpět, to je jiný vtip. Tak znovu, potkají se tři - Darkmoor zarytý příznivec progresivního metalu, Darkmoor šťoural a Darkmoor infantilní vtipálek. Je den jako malovaný, déšť bičuje ulice a vítr žene mlžná mračna po obloze. A tak jsou ti tři zalezlí hezky v teploučku u kamen a mají jedinou touhu - pořádně se pohádat. A o co že to bude? Nu, máme zde jistou ANDROMEDU, která přináší svou švédskou kůži na mezinárodní trh prostřednictvím druhé desky s matematickým názvem hodným ČVÚT. Co svést hádku právě o ni?
„Tak hoši, mám tu pro vás jednu skvělou partičku ze Švédska, to budete mrkat na drát. Borečci si říkají ANDROMEDA a hrají naprosto úžasně.“
„Androméda stále zlověstně bliká!“
„No, hrát určitě umí. Mě ale takovýhle desky moc nebaví. Všechno je tak čistě zahraný a odzpívaný, sterilní…“
„A není to čistě náhodou spíš proto, že je pak nemůžeš dostatečně kritizovat?“
„Sklapněte a radši pořádně poslouchejte. Jasně, že jsou to skvělí muzikanti! Ale ten materiál! Slyšíte ty šílený rytmy, spousta lichých dob? Tohle já žeru, jak to můžou vůbec uhrát a neztratit se v tom?“
„Jenom se předváděj…“
„…řekl ten, co nezahraje ani hoří, ale v kritice hranice boří!“
„Drž klapačku! Vždyť je to do nebe volající - osmiminutová instrumentálka a třeba čtyřminutové rozjezdy bez zpěvu? Trošku úlet, ne?
„Sólující Androméda, létá tam a zpět…“
„Asi ti jednu plácnu…“
„Tak alespoň uznej, že ty skladby jsou originální. Třeba ten zpomalující závěr "One In My Head", to je přece výborný nápad!“
„Dobře, udělám dobrý skutek, ten nápad je dobrý. Ale jinak? Poslechni jenom ty záseky kytar se šroťákem a přidrsnělý hlas. Co mi to připomíná… á už to mám! Jasný opis od PAIN OF SALVATION. A i ten zpěvák zkouší zpívat podobně.“
„Proč mi musíš vždycky všechno zkazit? Jsi arogantní mezek!"
„Je učitel tance, mistr arogance, lalalalalala, lalalalalá!“
„A co balada "Castaway"? Co ten úchvatný klavír, ha?“
„Jen klid, nemůžu za to, že si sedíš na uších. Ten klávesák je jistě výborný klavírista, jenže co naplat, celá ta píseň smrdí na sto honů po SHADOW GALLERY. No a tady snad hostuje sám Mike Baker, protože jestli ne, ukradli mu i barvu hlasu!“
„…tak tohle už jsi přehnal!“
„Majzni ho, prašti ho, pusť mu krev…!“
„Srabáci, dva na jednoho…“
„Chytni ho pod krkem, Všeználka!“
A zatímco naši tři tlučhubové pokračují ve škrcení a vzájemných urážkách, přiznejme si hezky v klidu, že ANDROMEDA první ligu progresivního metalu zatím pouze nesměle oťukává. Instrumentální bravura je u tohoto stylu samozřejmostí, ovšem myriády not neukryjí občasnou tvůrčí slabost v kolenou a nutné výpůjčky od známějších jmen. Především vliv krajanů PAIN OF SALVATION je pak zcela neoddiskutovatelný. A tak, přestože naše „Hvězdička“ válí progres na velmi slušné úrovni, zůstává jejím údělem zřejmě i nadále liga druhá, v preludiích úchvatná, avšak zoufale nepůvodní. Naštěstí nikde není psáno, že s třetí deskou nezašustí přestupní lístky. Méně předvádění se a více osobitosti. Přeji to jim i nám. HVÍZD, HVÍZD
