Orientální folk metal už si zažil vrcholy i útlumy, přesto je díky svým specifikům stylem, který dokáže nabízet zajímavý zážitek. Pokud se ho samozřejmě chopí dostatečně schopná a šikovná parta. A Egypťané RIVERWOOD mají díky aktuálnímu albu „Shadows And Flames“ nakročeno dokonce do horních příček tohoto žánru. Po ne příliš přesvědčivé prvotině „Fairytale“ z roku 2018 je jejich druhé album totiž mnohem vyzrálejším a povedenějším kouskem.
RIVERWOOD vznikli jako parta nadšenců, kteří se potkali v roce 2017 na metalovém festivalu v Alexandrii a spojovala je láska k metalu a kapelám OPETH, NIGHTINGALE a KAMELOT. Je tedy jasné, že kromě logických odkazů na své orientální kořeny jejich trochu uspěchané první album bralo po hrstech od těchto vzorů. Na „Shadows And Flames“ už ale nalézáme trochu jinou skupinu. Posun je znatelný v instrumentálních dovednostech, jistota s jakou se pouští do progresivnějších pasáží je prvotině na hony vzdálená. Ale stejně tak se posunuly vlastní skladatelské hranice a rozkvetla pestrost a rozsahy hudebního projevu.
Při přemýšlení o orientem načichlém metalu musí samozřejmě každého napadnout jména jako MYRATH a ORPHANED LAND. Ale zatímco MYRATH se na posledním albu „Shehili“ utopili v melodické písničkovosti, RIVERWOOD se drží pestřejšího symfonického mustru a tak při srovnávání více obstojí jméno ORPHANED LAND. Od nich jako by si brali snahu o monumentálnost, silné kytarové melodie i vrstvené chóry. Egypťané si částečně hrají i na vlídné progmetalové hochy, ale dokáží být nejen ve vokálu také hodně hrubí, jak dokazuje třeba úvod skladby „Lustful Temptation“, kde to je drtička kostí téměř v deathmetalovém stylu. Stejně tak umí odplout do lehkých rockových vod. Stále si ale drží svou orientální melodiku, mrazivé harmonie a cit pro gradaci motivů.
RIVERWOOD výborně pracují s atmosférou a vývojem skladeb, drží posluchače ve střehu změnami tempa i důrazu, jemně plynoucí plochy dokáží bravurně rozbíjet následnou agresivní dohrou. Stejně tak střídají polohy jednotlivých skladeb a udržují variabilitu stylově vybočujícími mezihrami jako je zvonkohra „A Haunting Lullaby“ nebo instrumentálka „The Flame“ s flétnou od hostujícího Huseyin Pulanta. Dalším hostem je Annie Rie (vystupující pod pseudonymem Annie Hurdy-Gurdy podle specifického strunného nástroje, jejž používá), která ozvláštnila přepracovanou skladbu „Queen Of The Dark“ z debutu.
Mohlo by se zdát, že to s tou pestrostí RIVERWOOD někde až přehánějí, ale právě ta proměnlivost a mnohotvárnost je velkou devizou alba. Díky tomu nám nezbývá moc prostoru si uvědomit, že některé melodické motivy a linky jsou tak trochu neoriginální. Až když se na to člověk soustředí více, vyvstanou místy inspirace pocházející z rejstříku kapel jako OPETH, AMORPHIS a samozřejmě ORPHANED LAND. V „Blood And Wine“ se to stáčí dokonce až někam k THERION a úvodní „The Dragonborn Comes“ pak jakoby místy nabývala i formu pompézní hymny od MANOWAR. Ale čert to vem, tuhle výtku odmazávají povedené aranže, suverénní provedení a výborná produkce, jíž se dá vytknout snad trochu pleskavý zvuk bicích. Navíc i přes možná poněkud přemrštěnou stopáž se nejedná o dílo násilně natahované. Ta hodinka a čtvrt uteče velmi příjemně a člověk si rád dá brzy opáčko.
