Při Euforii jsem si uvědomil, jak naivní a moralistické byly seriály pro teenagery v devadesátých létech. Kladl jsme si často otázku, zdali se současní náctiletí tak moc změnili nebo jsou ve svém jádru stejní jako my v jejich věku a jediné, co se změnilo, je svět kolem. Teď mluvím hlavně o tom, že všechny brutálně penetrovala technologie, která se stala naprosto samozřejmou součástí života. Ovládla téměř vše. Komunikaci, randění, seznamování, konzumování informací i objednávání jídla. Nezměnila se ale chvíle, kdy ze sebe mladý člověk setřásá poslední fragmenty dětské skořápky a prožívá první náraz na dospěláckou realitu. Žije v džungli středoškolského života, ve které vždy funguje určitá hierarchie, řeší svoje první milostné vztahy a začíná objevovat sexualitu.
Euforie je zajímavou sondou do světa dospívajících. Bez servítků ukazuje to, co by v devadesátkách v žádném seriálu z podobného prostředí neprošlo. I tady si uvědomuji, jak se doba změnila. Možná jsme tenkrát mohli mít Českou sodu, která neustále zkoumala hranice černého humoru, jenž by dnes zřejmě „neprošel“ – rozhodně ne na veřejnoprávní televizi, ale v žádném seriálu ze středoškolského prostředí by v té době nebyly přípustné scény tak explicitní jako tady. Seriál se velmi otevřeně staví k nahotě, sexu, drogám a téměř nikdy se nad tím nesnaží příliš moralizovat. Bere věci tak jak jsou s neskrývanou samozřejmostí a ukazuje je plně obnažené.
Na tento svět se díváme pohledem hlavní postavy Rue, která se právě vrátila z drogové odvykačky. Nepatří do žádné středoškolské party a dá se o ní říci, že nemá žádné reálné přátele. Nezaznamenal jsem v nějakém seriálu postavu, kterou bych mohl tak přiléhavě okomentovat otřepanou frází „neví, co se sebou“. Ten samý problém má i druhá z hlavních postav. Podivínka Jules se právě přistěhovala. Vyhublá blondýnka se zálibou v růžové, velmi výstředním makeupu a minisukních. Ani jednu z těch postav nemáte šanci tak zcela pochopit nebo se s ní sžít. Obě prožívají svoji vlastní deziluzi a velmi neutěšené osamocení. Každá má svoje vnitřní démony. Možná právě to vytváří kamarádský vztah s lehce toxickou vrstvou, která jejich přátelství rozleptává a lepí současně.
Každý díl seriálu se krom ústřední dvojice zaměřuje i na další postavy a trochu víc představuje jejich příběh. Právě tady Euforie nabírá grády. Každá vedlejší postava je vlastně zajímavý originál, každá vás svým způsobem zajímá a představuje zajímavý příběhový oblouk. Od brýlaté oplácané Kat, která tajně píše fanfikce a sklouzává do bahna internetového sex byznysu až po ambiciózního sportovce Chrise, který zjišťuje, že navzdory despotickému otci a tvrdé výchově zřejmě nebude nejtalentovanějším členem týmu. Postav je víc a jejich osudy se zajímavě proplétají. O to víc mrzí, že první série nemá tendence ukončovat linky a většinu z nich nechává plně otevřených.
Jedním z nekřiklavých avšak všudypřítomných témat je lidské odcizení, které způsobují technologie. Tematizuje se tu nejen ztráta soukromí ale i virtualizace vztahů a z toho plynoucí nástrahy. Některé příběhové linky klidně mohly běžet před patnácti lety v rámci seriálu Black Mirror, kdyby v té době existoval. Právě tento element v životech středoškoláků způsobuje úplně novou vlnu osobních problémů, strachů, nástrah i výzev.
Za zmínku rozhodně stojí herecké obsazení. Někdejší dětská modelka a v současnosti herečka a zpěvačka Zendaya se stala nejmladší nominantkou na cenu Emmy. A je za co. Pokud si pamatujete její postavu z posledních dvou filmů o Spidermanovi, budete velmi překvapeni, jakou hereckou polohu předvádí v Euforii. U ní to ale zdaleka nekončí. Výkony mladých herců jsou vzácně vyrovnané a velmi uvěřitelné. Po řemeslné stránce jde s herectvím ruku v ruce kamera, která často přebírá roli vypravěče a velmi výmluvně obrazem komentuje situace beze slov. Stejnou jakkost lze nalézt i u hudby. O tom, jak kvalitní ansámbl se kolem seriálu točí, hovoří i tabulka nominací a vítězství různých cen, která má téměř dvacet záznamů.
Sam Levinson se ve svém zatím nejpovedenějším díle nechal inspirovat vlastní drogovou minulostí a tento osobní vklad je na díle znát. Stejně tak osobní zkušenosti herců pomáhaly dotvořit další charaktery, jejichž osobnosti mají mnohem hlubší příběhové zázemí, než by se leckomu mohlo zdát. Euforie je seriál, který je odvážnější než většina současné produkce pro dospělé publikum na HBO. A tím nemyslím jen samozřejmost, se kterou bere otevřené sexuální scény nebo konzumaci drog. Myslím tím i ostatní aspekty života dnešních teenagerů, které zobrazuje se syrovostí sobě vlastní. Za vizuálem, ve kterém vévodí odvážné šaty, pestré líčení a někdy téměř klipová kamera, objevíte mnoharozměrné postavy a příběhy, které se neštítí přiblížit se opravdovému dnu.
