KATATONIA - City Burials

KATATONIA - City Burials

KATATONIA - City Burials

KATATONIA - City Burials

Přibližně posledních patnáct let je jedna věc jistá. Když KATATONIA vydají novou desku, nebude to nikdy záležitost na první poslech. A nehraje v tom žádnou roli ani fakt, jestli se ji nakonec dostanete pod kůži či nikoliv. V mém případě se to před čtyřmi lety příliš nevyšlo, ale když jsem se v posledních dnech k „The Fall Of Hearts“ vrátil, přišla překvapivá satisfakce a nahrávka nakonec dokázala odhalit svoje přednosti. Přestože má stále k dokonalosti daleko, plně odhaluje přístup, s jakým je potřeba k aktuální tvorbě této švédské kapely přistupovat.

Vývoj od teskně doommetalových kořenů až do dnešní podoby, která by se dala charakterizovat jako adult-oriented rock pro odrostlé metalisty, však i navzdory značným stylovým posunům stále nezapře kořeny v postmutnělé a melancholické hudbě. A je jedno, jestli se k její prezentaci zvolí ortodoxně metalové soukolí anebo vzdušné rockové pojetí. Když švédská kapela ve druhé polovině devadesátých let zavelela k ústupu z čistě metalových pozic, málokdo tehdy mohl tušit, že se zrodila druhá a velmi svébytná verze existence skupiny. Ta z mého pohledu vyvrcholila na desce „Viva Emptiness“ z roku 2003. Tato však kromě stylového završení určité etapy zároveň i naznačila budoucí vývoj.

KATATONIA

Ten postupuje i na letošní desce, byť ta v porovnání s předchůdcem už takovou změnu nepředstavuje. KATATONIA se spíše postupně a bezpečně usazují v teritoriích, ze kterých je už podle všeho nepustí jak postupující věk a také ani tvůrčí schopnosti. Problémy s absorbcí několika posledních nahrávek tkví především v tom, že se skupina místy až úporně snaží o progresivní vyznění. To ve výsledku značí sveřepé odpírání přímočarých písniček. A přitom právě v oné přimočarosti a skvělých melodických linkách tkvělo ono nezaměnitelné kouzlo Švédů na jejich nejlepších albech z přelomu milénia.

Což o to, schopnost složit poutavé melodie tady stále je, ale právě onen důraz na nepředvidatelnost často způsobuje, že se jednotlivé silné motivy rozvolní a ztrácí v záplavě banálních meziher a vsuvek. KATATONIA jsou stále nejsilnější v momentech, kdy tuto svoji ambici upozadí a písně tak nechají plynout spíše v klasičtější struktuře. Dobrým příkladem je hned úvodní „Heart Set to Divide“, mimochodem navazující na dobrou tradici skvělých úvodních skladeb („Ghost of The Sun“, „Leaders“...). Paradoxně nepříliš jasně strukturovanou kompozici však i přes rytmickou variabilitu nenarušují násilné přechody. Naopak jednotlivé motivy do sebe pěkně zapadají a vytvářejí ideální pódium pro typický hlas Jonase Renkseho.

Nezaměnitelný pěvec podává svůj standardní výkon, a navzdory tomu, že se od něj žádných nečekaných překvapení nedočkáme, bez jeho přítomnosti za mikrofonem bych asi ani zvuk KATATONIE nedovedl představit. Po odeznění druhé skladby v pořadí „Behind The Blood“ se dokonce dostaví slastné pocity, jaké alespoň autorovi těchto řádků už švédská skupina nedokázala nabídnout dlouhá léta. Úderný refrén a nenudící sloka a přesto nad tím vším nepopíratelné znamení „dospěláckého“ přístupu kapely. Tak takhle by to mohlo jít!

KATATONIA

Bohužel ale jak ukáží další okamžiky, očekávání se nedaří naplnit. Ne, že by následný průběh více než padesát minut trvající nahrávky nabízel zlé momenty. Kdepak, KATATONIA dokazují, že tvůrčí potenciál tady stále je. Jen je bohužel ve velmi ostrém souboji s ambicemi tvořit hudbu pro náročnější posluchače. Neochota nechat volně rozvinout některé skladby je místy rušivá a ve výsledku znamená chvíle posluchačské prázdnoty. Pozitivním faktem však je, že těchto není příliš a spíše než, že by zazdily celé skladby, narušují pouze místy v jejich průběhu. Ve výsledku to tedy znamená, že ani jedna z jedenácti zastoupených položek nepůsobí jako vysloveně zbytečná. 

Album tak spíše nevzrušivě plyne ve svých posmutnělých náladách a dá se klidně doporučit i jako kulisa k méně soustředěnému poslechu, byť to asi jde proti ambicím kapely. Typickým představitelem tohoto proudu skladeb je „cajdáček“ „Vanishers“ s hostující vokalistkou Anni Bernhard z kapely FULL OF KEYS. Jemným zvukem hammondů podbarevná kompozice ztělesňuje přesně ten druh hudby, kterou si rádi poslechnete někdy nad ránem v baru, kde necháváte nad poslední skleničkou doznít účinky prohýřelé noci.

Čtěte také: KATATONIA - The Fall Of Hearts / recenze

Přiznám se, že odložit sepsání těcho řádků o několik dní byl nakonec dobrý nápad. Původní záměr desku sestřelit jako další střípek do mozaiky tvůrčí beznaděje KATATONIE posledních let nakonec vzal za své. Několik poslechů navíc nakonec přeci jen odhalilo kvality „City Burials“. Není to však ono typické objevování jinotajů geniálního díla. Na to má, stejně jako jeho předchůdce, jedenácté album této kapely ze Stockholmu stále hodně nedostatků. Spíše je to o akceptaci jejího přístupu a možná je to i mým věkem, který s sebou přináší i zalíbení v lehce usedlém (rozuměj nepříliš vzrušivém ani kreativním) muzicírování. Těžko říct. Jedno je však jisté – album jsem rozhodně s dopsáním těchto řádků neslyšel naposled.

 5

Dalas

Verdikt

KATATONIA model posledních let. Ve zlém, ale i v dobrém. Toho druhého je z mého pohledu letos o poznání víc.

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
6,5 / 10
Čtenáři
7,1 / 10

Další informace

Stopáž: 52:11

Produkce: Jonas Renkse & Anders Nyström

www.katatonia.com

Sestava

Skladby

  1. Heart Set to Divide
  2. Behind the Blood
  3. Lacquer
  4. Rein
  5. The Winter of Our Passing
  6. Vanishers
  7. City Glaciers
  8. Flicker
  9. Lachesis
  10. Neon Epitaph
  11. Untrodden

Diskografie

City Burials (2020)
The Fall Of Hearts (2016)
Dethroned & Uncrowned (2013)
Dead End Kings (2012)
Night Is The New Day (2009)
The Great Cold Distance (2006)
The Black Sessions (best of + DVD) (2005)
Brave Yester Days (kompilace) (2004)
Viva Emptiness (2003)
Tonight's Music (EP) (2001)
Last Fair Deal Gone Down (2001)
Teargas (EP) (2001)
Tonight's Decision (1999)
Discouraged Ones (1998)
Saw you Drown (EP) (1998)
Sounds of Decay (EP) (1997)
Scarlet Heavens (split 10'' EP) (1996)
Brave Murder Day (1996)
For Funerals to Come (EP) (1994)
Dance of December Souls (1993)
Jhva Elohim Meth... The Revival (EP) (1992)

Jiné pohledy

Darkmoor
6,5 / 10

KATATONIA je typickým zástupcem kapel, které na hudebním poli sice zanechaly svůj specifický řádek orby, ale již ho nemůžou (nebo nechtějí) opustit. "City Burials" je tak jasně rozpoznatelná, na druhou stranu však o další kus rozmělňuje to silné z dřívějších alb. Pořád se to ještě dá, ale lépe už bylo.

... [15. května 2020]

 

Shnoff
6 / 10

Znáte, jak se po letech potkají dva kámoši? "Jak se vede? Ještě posloucháš metal?" "Nééé, už jsem dospěl". KATATONIA se snaží dospět už přes deset let. A nedaří se jí to.

Síla KATANONIE byla na přelomu tisíciletí (mimo jiné) v kontrastu křehkého Renkseho hlasu a výrazných a nosných silných kytarových motivů. Když se nástroje ztiší a pozornost se upře na vokál, je slyšet, že Renkse se svými limity uspávače hadů sám desku neutáhne. KATATONIA se cpe někam, kde bačují jiní a hlavně autenticky znějící kabrňáci. Holt když se metalisti snaží násilně dospívat, často to nedopadá dobře (ANATHEMA potvrdí?).

Nezbývá, než si připomenout jednoho trenérského velikána, kterak pravil ku svému týmu: „Tak si to zopakujeme. Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres. A taky nejste žádný baletky - a já vás chci vidět jezdit po prdeli! Ale třeba na to přece jen máte, tak makejte, kousněte se, hecněte se a postupte příště asopoň do kraje! Jenom mi neříkejte, ať tu nedělám negativní atmosféru, protože tu já dělám celej život..."

S tím se naprosto ztotožňuji, ovšem abych kapele nekřivdil (bída naplno vypukne až se šestou "Vanishers" a trvá až do poslední ještě ucházející "Untrodden"), tak to vidím na "objektivní" šestku.

... [4. května 2020]

 

RIP
6 / 10

Mám pocit, že se KATATONIA zacyklila. Stejné postupy, stejná míra melancholie, stejně postavený vokál, feeling, zvuk kytar… jako by kapela vydávala jen datadisk ke stejnému obsahu. Je to daň za osobitost těchto Švédů? Nedokážu si na tu otázku odpovědět. Řemeslně je vše zvládnuté, dotažené, jen mám pocit, že se to posledních alb minimálně hýbe. KATATONIA se stala kapelou, od které si vždy rád poslechnu nové albu, ale pak se zase vrátím k roku 2003 nebo 2006, protože každé nové album je jen variací a slabším odvarem mnohem silnějšího materiálu. 

... [4. května 2020]

 

Rudi
7,5 / 10

Kto vie, či by sa ich oddych nepredĺžil ešte minimálne o rok, keby mali Jonas a Anders s BLOODBATH väčší úspech. Nevadí, všetko zlé má aj svoje pozitívne stránky. Je super, že sú späť a baví ich vymýšľať nové cestičky v labyrinte, ktorý je za tie tri desaťročia zdanlivo úplne pochodený a objavený.
Tie koncerty z jesene 2016 na podporu „The Fall Of Hearts“ sú v novej hudbe KATATONIE počuť. Predkapely AGENT FRESCO a VOLA zneli a pôsobili popri švédskych veteránoch veľmi sviežo a moderne - tá jemná elektronika a progresívne postupy sú na „City Burials“ práve s touto islandsko-dánskou pečaťou. A samozrejme, že sa nezabúda ani na starých fanúšikov, pri kúskoch ako „Behind The Blood“ a „The Winter Of Our Passing“ bije veľmi silno srdce fanúšika, ktorý kapelu objavil kdesi na „Last Fair Deal Gone Down“ či dokonca skôr. Ak by bol celý album ako tieto dve pesničky, prípadne ešte úvodná „Heart Set To Divide“, vrieskam nadšením. Takto si ešte nechávam odstup a konštatujem, že oproti minulému albumu nastal príklon k decentnejším aranžmánom a takmer úplne sa opustila „americká spojka“ - vplyvov TOOL, A PERFECT CIRLCE či DEFTONES je na novinke ako šafránu. 
Nie je to sklamanie, nie je to ani výbuch radosti. Jarné melancholické štandardy na švédsky spôsob.

... [4. května 2020]