První “překvápko“ na člověka čeká ihned po vložení disku do přehrávače-namísto klávesových orgií a jiných pokusů o navození mystické atmosféry nás čeká zhruba minutu trvající, solidně technicky zvládnuté sólo na bonga otevírající tak prostor pro následný přechod do nečitelné vřavy, jejíž umístění hned za tuto citlivě rytmickou záležitost já osobně shledávám trochu nevhodné. Zbytek úvodní skladby „Drums in the deep“ je přípravou na to, co nás čeká po celý zbytek alba, tedy s trochou roztřepenosti podané hloubavé melodie doplněné o příjemný, avšak často nenápadný Veroničin zpěv. Když už jsem tak nakousl tuto v mnoha metalových sférách angažovanou slečnu a vůbec ženský zpěv v této kapele, nemůžu než souhlasit s jejím názorem na zbytečnost početnějšího obsazení tohoto řemesla, zdvojení, jaké jsme měli u zmiňovaných možnost slýchat v minulosti. To co se zdá být na pódiu příjemnou ozdobou, může někdy hudbě samotné škodit. Jako druhý byl na desku zařazen jeden z mých favoritů, zasněnou náladou ověnčený „Executor“, jehož závěr se ale nese v duchu malinko násilného natahování bez vážnějšího nápadu. Dojmu mírné stagnace mě však nezbaví ani bez větší pointy a hloubky vyřčený „Verdict“, který tak musí být popřen tajemnou „Královnou duší“,kde se za kytarovou stěnou v bouři činelů neztratí ani decentní hlásek zmiňované slavice, doplněný dnes již vyrovnanějším vokálním projevem Axe.

Vrchol alba tvoří bezesporu pátá „Fire purgatory“, nenápadně se rozjíždějící skladba nám zejména v druhé polovině několikrát předloží chytlavé a do popředí vytažené zpěvné linky, kterým zdatně sekundují sekané kytary a atmosféru podkreslující klávesy. Následující „Touch the stars“ představuje v mnoha směrech klid po bouři. Tím prvním měřítkem je oproti předešlému tracku jemné zmírnění, druhým bohužel také menší nápaditost. Využití všemožných bubínků můžeme kromě věci otevírající nalézt rovněž u na indiánských rytmech rozjíždějící se „Time frame II.“, kde je opět celý efekt následně popřen zběsilým hlukem. Na rozdíl od případu minulého ale opojení zajímavou rytmikou nezačíná a nekončí první minutou, nýbrž pokračuje v průběhu celé sedmiminutové kompozice, kdy nám bubeník předvádí kromě klišovitého kolovrátku i zajímavou hru na činely a přesvědčuje nás tak, že jeho rejstřík není tak tenký. Po celou desku trochu postrádanou či poněkud schovanou dynamiku proměn tempa si můžeme vychutnat v místy tajemné, jindy zase rozjařené „Confession“, to už na nás ale nedočkavě světélkuje z temna se postupně vynořující „Hvězda“ skladby závěrečné, jenž tak tvoří tečku za možná poněkud jednotvárným albem.

Co říci závěrem? Moje předpovědi a očekávání, které jsem před poslechem desky měl, byli tentokrát vyplněny téměř přesně. Odporný zvuk srážející minulé CD byl částečné vylepšen, ale nečitelnost některých nástrojů v hutnějších pasážích zůstává. Nosné rify a melodie znějí věrohodněji a méně povrchně, na druhou stranu se zase častěji dočkáme skladatelské monotónnosti. Rovněž technické zvládnutí jednotlivých instrumentů prezentuje krok vpřed. Co se ovšem nemění je kontrast mezi vnitřkem a vnějškem bookletu. Zatímco vnitřní stránky s texty a fotkami zdobí dobrá grafika a estetika slazení barev, vpředu se nás opět snaží okouzlit kýčovitá malůvka … Sečteno a podtrženo mám před sebou album, které by posluchače „středověkého doom-metalu“ oslovit určitě mělo, jestli si najde cestu také ke zbytku publika zatím říci nedokážu.