Je to již věru pár let, co THREAT SIGNAL svým debutem „Under Reprisal“ dokázali zabodovat i na těchto stránkách. Chytlavá moderní metalová kolekce však zároveň i prozrazovala jistou krátkodechost počínání tehdy čerstvé hvězdičky ve stáji vydavatelství Nuclear Blast, aby dění následující dalo těmto obavám zapravdu.
Kanadská skupina pak vydala několik (přesněji řečeno dvě) průměrných desek, načež se po ní slehla zem. Návrat po takřka sedmi letech tak určitě znamená překvapení a taktéž naskýtá otázku, zda-li má toto kdysi nadějné uskupení co říct i dnes.
Odpověď není jednoznačná. „Disconnect“ je v mnoha ohledech deskou dobrou. Nechybí ji drive a úpřimé zapálení pro věc, a stejně tak více než solidní muzikantské výkony. Těm vévodí velmi přesvědčivý výkon Jona Howarda, bez problémů zvládajícího jak vypjaté vyřvávané pasáže, stejně tak i bolestivínské momenty, ve kterých dává průchod silně emocionálně podbarvenému zpěvu.
Pozadu nezůstává ani kytarová hra, která v mnoha momentech zdatně sekunduje variabilním vokálům. Častokrát kromě obligátních natlakovaných vln slyšíme i tklivé linky, podbarvující emotivní Howardův přednes. V tomto ohledu koneckonců THREAT SIGNAL již slušně bodovali i na debutové nahrávce.
Dramaturgie alba rovněž ctí všechny základní pravidla, mezi které patří snaha hned v úvodu naprat pár energických skladeb a po nich lehce, snad až rockově zvolnit a namísto hrubé síly použít jiné prostředky, mezi které patří i chytlavý refrén („Walking Alone“). Pak to opět roztočit do pořádných obrátek, přitom však neztratit cit pro variabilitu ani příjemnou melodii („Aura“) a když už jsme u těch melodií, nebudeme se bát ani epického cajdáku („Betrayal“).
Jediným, a to asi poměrně určujícím problémem jinak vyvážené a s přehledem odehrané desky je její časová nepatřičnost. Toto možná lehce silné tvrzení vychází z faktu, že „Disconnect“ by byla někdy v roce 2005 vynikající a bezpochyby i stylotvorná nahrávka, ovšem v současnosti už se může směle zařadit do některé z módních retro vln. Je otázkou, na kterou coby recenzent ani nemíním nějak odpovídat, zda-li je to pro případného posluchače problém či nikoliv. Já osobně si uvědomuji široké možnosti srovnání s žánrovými titány, kteří svá nejlepší díla vydali v minulé dekádě a proto recenzovaný materiál považuji za toliko příjemnou metalcorovou desku od skupiny, která se za 10 let nepohla ani o píď. A vlastně, chtěla vůbec?
