„Guru“ je pro mě jedna z nejzásadnějších domácích nahrávek minulého roku. Už ji poslouchám řadu měsíců, stále se k ní vracím a vím, že i v budoucnosti se vracet budu. Nepomyslel bych si něco takového, když jsem před pěti lety poprvé přihlížel setu, kde si dva kluci hráli s kytarovými linkami, které se vzájemně repetitivně proplétaly a tulily se k sobě jako dva milenci při měsíčku. Působilo to tak zvláštně a minimalisticky. Už tehdy ale jejich nekonečné rozvláčné kytarové prolínání působilo hypnoticky a pokoušelo se vám odfouknout myšlenky do nejzazších koutů duše. To stále zůstává hlavním prvkem jejich hudby.

Tahle dvojka si vytvořila svůj styl, který do sebe absorbuje feeling westernových melodií, postrockovou epičnost i neurčitou rozvláčnost. A vlastně už nejsou dvojka. TOMÁŠ PALUCHA z dvoučlenné sestavy přerostli v regulérní kapelu. Jejich první velká deska je relaxačně povznášející, zneklidňující, ve své podstatě úsporná a současně i velmi barevná. Odstíny ji ve velkém dodává široký zástup hostů, mezi kterými najdete veterány scény jako je Adam Nenadál z GNU, Alexis Fleisig z GIRLS AGAINST BOYS a mnoho, mnoho dalších. Jakoby si kapela vydala nahrávku i za účelem toho, aby si z desky udělala sedánek s kamarády z minulosti i současnosti. Tenhle koncept ale funguje beze zbytku skvěle. Každý přihazuje to svoje a každé skladbě tak vtiskává svojský tvar. Kapela tu také poprvé překročila hranice instrumentální polohy. Možná i díky tomu má každá skladba jiný náboj, ale současně je všechny drží pohromadě kytarová práce, která je pro hlavní tvůrčí duo signifikantní. Ta jako vždy navozuje soundtrackovou atmosféru a vypouští vám mysl do prostorů nekonečné představivosti.