Přiznám se, že do poslechu nové desky HOUR OF PENANCE se mi zpočátku vůbec nechtělo. Příčinou budiž tři roky stará nahrávka “Regicide”, jež italské kvarteto nasměrovala definitivně mimo vysoké standardy vytyčené přelomovou “The Vile Conception” a především pak zatím nejlepší sbírkou “Paradogma”. Samozřejmě, od vydání sedm let starého vrcholu diskografie uběhlo již sedm let, HOUR OF PENANCE mezitím prošli několikanásobnou obměnou sestavy (odchod Francesca Paoliho budiž tou nejvíce razantní) a dnes už prostě produkují tak trochu jiný death metal, než byla ona syrová a výbušná směs čerpající z odkazu HATE ETERNAL, NILE nebo ORIGIN. Nezbývá nám nic jiného, než se s tím smířit, a pokusit se na tvorbu Římanů podívat i z dalších úhlů pohledu než pouze z toho žánrově ostře vyhraněného.
Před rozborem nové kolekce jsem si dal ten čas, několikrát po sobě si naordinoval poslech předešlých výlisků “Sedition” a “Regicide” a opět jsem byl nucen konstatovat, že první jmenovaný je zcela jasně lepší toho druhého. HOUR OF PENANCE už pravděpodobně nikdy nebudou diktovat tak přísně jako v časech “The Vile Conception”, nicméně mají kvality začít vítězit v jiných disciplínách než je ona nesmlouvavá, přísně deathmetalová, nepřipouštíc žádné výhybky, žánrové odbočky či kompromisy. “Post-Paradogmovské” období takových disciplín nabízí hned několik. Pokud chcete příklady, jmenuji “The Seas Of Light”, “Sedition Through The Scorn”, “Deprave To Redeem” a především pak “The Cannibal Gods”, o které dnes zcela jistě nemluvíme naposledy. Místo direktivního, “straight to face” a žánrově čistokrevného tight death metalu nastupuje větší komplexita, variabilita ale i četné hrátky s melodiemi či atmosférou. Na “Sedition” se tento model ještě osvědčil, na “Regicide” však již o poznání méně.
HOUR OF PENANCE natočili jasně nejpestřejší desku své kariéry. I přes četné melodické vsuvky a atmosférické odbočky si Italové dokázali zachovat jak deathmetalovou přímočarost, tak svou pověstnou nadzvukovou rychlost (pravda nesype se tak extrémně často jako v letech minulých, nicméně i tak Římané velmi často jedou na plné obrátky). Variabilní, hezky strukturovaná deathmetalová sbírka určená pro méně ortodoxní žánrové posluchače. Za mě dobré, po “Regicide” je “Cast The First Stone” skutečně nečekaně příjemné překvapení.