V podstatě zároveň s rozpačitým comebackem dánských mohykánů DENNER / SHERMANN se do heavy metalové služby hlásí nová generace jejich krajanů. Kodaňská úderka IOTUNN vydává EP "The Wizard Falls", které pokračuje ve šlépějích toho nejpravověrnějšího kovotepectví, aniž by ale působilo tak ospale a mátožně jako album "Masters of Evil" od mozkového trustu, který stál za legendární značkou MERCYFUL FATE.

Pětice skladeb je precizním manifestem toho, jak se dá staré řemeslo dělat s novou energií, aniž by se kapela zpronevěřila jeho tradičnímu duchu, aniž by při tom působila jako nudný epigon. O old schoolově plný sound desky se postaral veterán Flemming Rasmussen. IOTUNN staví na hutném zvuku kytar, masivních riffových vozbách, které spojením intenzity a melodiky odkazují k göteborgské škole. Nejsilnějším pojítkem s rezatými heavy metalovými řetězy je vedle (monumentálně) klenutých refrénů především vokál Benjamina Jensena, který je plný dobře trefeného patosu a lehce přepálených výšek. 

Kapela se velmi obratně pohybuje tmavým hvozdem rodného žánru, ale nezapře v sobě příslušnost k mladší generaci, pro kterou je heavy metal především zábava a výzva ke hře. Album tak nepůsobí v žádném případě zaťatě. Energii dovede uvolnit v black metalovém kvílení kytar ("Frost"), v sekaném thrashovém laufu, který nechá volně přejít do uvolněných post-rockových motivů (nejlepší skladba EPčka "Given to Explore"). Jinak ale "The Wizard Falls" drží pevnou generální metalurgickou linii - od zjitřené titulní hymny, přes bublavý drive pomalejší "Hammer of Injustice" až po přemrzlou náladu závěrečné hard rockové jízdy "Frost".

Pokud si odmyslíme trochu zbytečně vsunuté intermezzo "Nuclear Winter", je první počin kodaňských metalistů poměrně vysokou sázkou ve hře, kterou hrají mnozí, ale vyhrávají nemnozí. Pokud ji dokáží v prvním regulérním počinu dorovnat nebo dokonce navýšit, rozbíjí bank způsobem, jaký tu už delší dobu chyběl.