Jakmile je kapela utužena rodinnými vazbami, je to vždycky tak nějak znát. Teď nemám na mysli skvadry jako HANSON nebo KELLY FAMILY, ale spíš takové to kouzlo, jaké mají třeba KRISIUN. A to říkám s plným vědomím toho, že O´BROTHER rozhodně nehrají metal. Jejich tvorba se potuluje od post rocku přes indie rock někam k progresivní formě, která si ale nehraje na čisté košile a kravaty. Tady je té vazelíny dost a i přes melodické zasněné vokály je instrumentální stroj pod tím hrubá zablácená mašina z Atlanty. Popravdě jsem mnohokrát přemýšlel, jak by O´BROTHER zněli bez těch malebných zpěvů, protože by to určitě bylo víc rezu a špíny.

Kytarové expresivní čáranice, zbustrovaná basa a vokály poletující v zajímavých melodiích potažené sametem. Mám rád kapely, které dodávají obrazotvornost, když se vracím po tahu domů. S tímhle v uších se v takové situaci cítíte jako by vaše oči byli kamery pro jejich klip. Jedna z mála mladých rockových kapel v poslední době, které se mi dostali do spárů a já se od nich nedokážu odlepit.