HELLOWEEN jsou rozjetá lokomotiva, která se žene plnou parou vpřed i přes to, že mnohdy pod kolejemi chybí pražce nebo dokonce i koleje samotné. Je to spolehlivý stroj, který každé dva tři roky vychrlí oblaka nového materiálu. Oblak většinou zůstává pozadu, až je větrem zcela rozptýlen. Jenže čas od času se jim podaří vypustit takový kouř, který je vidět přes celý horizont a v paměti zůstává celá desetiletí. Sice většina tvorby tohoto stroje na heavy metal mizí nenávratně v minulosti, svou kvalitu si ale drží. Heavy či speedmetalovému světu dali několik milníků, jenže tahle kapela nespí na lóži ze sedmi klíčů a pokračuje neúnavně kupředu. Logicky to čas od času nějaký článek jejich sestavy nevydrží, občas se soubor otřese poněkud více. Současná parta se nicméně zdá být stabilní.
Ke třicetiletému výročí vydání prvního alba si nadělili aktuální nahrávku. Avšak oproti jejich oslavě čtvrtstoletí v podobě „Unarmed – Best Of 25th Anniversary“ novinka není ničím originální ani netypická. Vlastně je to jen další řadové album, které časem zmizí za již zmíněným horizontem. S vydáním „7 Sinners“ jako by kapela chytla druhý (v jejich případě spíš šestý či sedmý) dech. Dle mého soudu to bylo nejlepší dílo od „The Dark Ride“, nicméně i následovník byl pořádně našlapaná nahrávka, dle některých ohlasů i lepší než „7 Sinners“. Jeden by očekával, že dojde k delšímu vydechnutí, ale to Michael Weikath a jeho parta nemá ve zvyku. Tentokrát je však znát, že tlak na nové album byl větší, než potřebná dávka tvůrčího potenciálu.
Na „My God-Given Right“ najdeme pár slušných písní, jejichž rukopis je nezaměnitelný. Jde o obě singlové skladby, „Battle´s Won“ a „My God-Given Right“. Obě stojí na chytlavé melodii, která svou uvolněností a zpěvností vyvolává vzpomínky dobrých dvacet let nazpátek v čase. V podobném uvolněném duchu pokračuje i „Stay Crazy“ a „Lost In America“. Zajímavé je, že více jak polovinu skladeb má na svědomí Andi Deris, včetně parádní „The Swing Of A Fallen World“, která na albu září vnitřním temným světlem. Je v ní cosi naléhavého, ponurého až teskného. Zcela se vymyká z nahrávky, která je svým pojetím spíš plytce povrchní. Za zmínku ještě stojí „Creatures In Heaven“, která je vlastně typickou skladbou kapely z posledních několika let, jenž se na tomto průměrném albu docela vyjímá. A dál? Tak nějak nic, spousta vaty. Materiál, který sice není nějak nepříjemný nebo mizerný, jen zcela nevýrazný a nezáživný.
„My God-Given Right“ se nepovedlo. Album je vnitřně nekonzistentní, je to spíš sbírka různorodých nápadů, které se k sobě moc nehodí, ale díky precizní studiové práci to jakž takž drží pohromadě. Polovina skladeb jen tak prosviští okolo hlavy, aniž by zanechala nějakou paměťovou či emocionální stopu. Veskrze průměrný materiál, bodík navíc dávám čistě jen za „The Swing Of A Fallen World“.
