MOONSPELL - Extinct

MOONSPELL - Extinct

MOONSPELL - Extinct

MOONSPELL - Extinct

Když jsem se před několika dny rozplýval nad konzistencí ENSLAVED, na mysl mi přišla další kapela, která na sklonku milénia ztělesňovala odvahu zkoumat nová žánrová teritoria a posouvat svoje vyjadřovací prostředky překvapivým směrem - portugalští MOONSPELL. Skupina, která výrazně napomáhala definovat tvář všeho, co si v metalu osobovalo přízvisko "dark", objevila na kontroverzních deskách "Sin / Pecado" a "Butterfly Effect" vzrušující obzory - ať už v podobě nápaditého písničkářství, nebo ozvláštňující koketérie s elektronikou a syrovým zvukem.

Můj letitý pevný vztah s kapelou víceméně skončil v roce 2001, kdy MOONSPELL pod tíhou očekávání začali zmateně couvat a hledat výraz, který by uspokojil početné fans. Logické dělení, které líbivější polohy vyhradilo pro řadová alba a extrémní návraty k nejhlubším kořenům pro vedlejší projekt DAEMONARCH, náhle zmizelo a zpovzdálí jsem sledoval kapelu, která nepřesvědčivě lavíruje v podivné schizofrenii dvou pohledů na vlastní minulost. Vrcholem všeho byla poslední (dvoj)deska "Alpha Noir / Omega White", která pro jistotu nabídla pro každou z tváří MOONSPELL samostatnou desku. Lehce ubíjející extrémnější Alphu doplnila podbízivá gotická Omega, na níž Fernando Ribeiro oprášil svoje vampíří zaříkávadla a uhrančivé pohledy, pod kterými se fanynkám podlamují kolena. Lepší synonymum pro zbloudilou kapelu neznám...

MOONSPELL

Apokalypticky stylizovaná novinka "Extinct" zní v úvodu konečně jako rozhodné vykročením někam. Kapela dokázala zachovat tvrdší metalový podtext, ale zároveň ho po delší době přesvědčivě spojuje s melodickou bravurou a kompoziční sebejistotou. Když se na úvodní triumvirát skladeb podíváme pečlivě, jde vlastně o přímočaré songy, které si kapela vyšperkovala symfonickou pompou a blízkovýchodními aranžemi. Dojem, že MOONSPELL lehce opisují od MYRATH či ORPHANED LAND se vtírá, ale není vůbec nepříjemný, protože skladby jako barvítá "Breathe (Until We Are No More)" či šťavnatá mizrahi hitovka "Medusalem" mají jednoznačně energii a osobitou chytlavost, které mi na unylé Omeze chyběly. 

Problém je, že když člověk setřese potěšení z vůně exotického koření a jemnosti písku, narazí na "Extinct" spíš jen na pokrm pro první signální. Jasně, gothic rockové vypalovačky "The Last Of Us" či "Funeral Bloom" jsou v jádru fajn reminiscence vlivu SISTERS OF MERCY, ale vrací nás někam do 90. let, kdy se takhle pokoušela znít kdejaká kapela s vrstvou šminek pod očima. Ribeiro jako vždy táhne estetický dojem nahoru hlubokým jižanským témbrem, ale člověk se nezbaví černých myšlenek, že MOONSPELL byli už kdysi o kus dál. "Extinct" sice několikrát záblesk invence vykřeše a nikdy nezní nadmíru utahaně nebo příliš vlezle, ale zmíněné nápady se vždy nápadně podobají něčemu, co už tu bylo. To platí třeba v případě jinak solidního žalozpěvu "The Future Is Dark", ale i u titulní skladby, která evokuje pionýrské časy "Sin / Pecado". Vrcholem experimentů je s trochou ironie francouzský Alles Gute šanson "La Baphomette", u kterého člověk mimoděk (a nespravedlivě) trne při vzpomínce na kabaretní piss-shit-guma-igelit-ein-kessel-buntes šílenství jménem THERION. 

Přiznám se že, po pár posleších mě víc než samotná deska bavilo srovnávat aranže úvodní "Until We Are No More", kterou kapela zařadila v minimalistické a syrové verzi do bonusů jako "Until We Are No Less". Právě v ní se ukazuje, že MOONSPELL jsou pořád kapela, která si svým zvukem umí pohrát a obětovat kus epičnosti ve prospěch strohých a skoro ravově podmanivých zvukových ploch. Někde mezi verzemi "More" a "Less" se pro mne otevírá prostor, kde by portugalští veteráni mohli v budoucnu ještě platit za klasiky, kteří neusnuli v paláci z jistot a nostalgie.

Dost kliček. "Extinct" pro mě přes všechny námitky vrací MOONSPELL zpátky na radar.

MOONSPELL

 

 7

Marigold

Verdikt

Dlouhý záchvat schizofrenie zažehnaný deskou, která je solidní, ale nikoli strhující.

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
-
Čtenáři
8,4 / 10

Další informace

Stopáž: 45:38

Produkce: Jens Bogren

www.facebook.com/moonspellband

Diskografie

Extinct (2015)
Alpha Noir / Omega White (2012)
Lusitanian Metal (2008)
Night Eternal (2008)
Under Satanae (2007)
Memorial (2006)
Antidote (2003)
Darkness and Hope (2001)
Buterfly Effect (1999)
Sin/Pecado (1998)
Second Skin (EP) (1997)
Opium (singl) (1996)
Irreligious (1996)
Wolfheart (1995)
Under The Moonspell (mini CD) (1994)
Goat On Fire (vinyl single) (1993)
Anno Satanae (demo) (1992)
Serpent Angel (demo) (1992)