Po čtyřech letech je tu Freddym Cricienem vedená mordparta s novým albem. Osmým. A co je nového? Téměř nic. A to je možná dobře. Stále je to hardcorový energiťák, který nezpomaluje. MADBALL navíc přesně ví, jak postavit i s jednou kytarou chytlavé přímočaré pecky, které naživo v kotli vytvoří hardcorová nebesa.

MADBALL považuji spolu se SICK OF IT ALL za to nejlepší, co dala NYHC scéna světu. Obě dvě kapely dokáží ve svém věku rozdávat skrze hudbu čistokrevnou energii a hardcorovou radost. Silně melodické přes akordy hnané riffy, hardcorové halekačky a štěkavý zpěv, který tu a tam i intonuje a přechází až někam k syrovému a vysokorychlostnímu rock’n‘rollu. Nové album není nic jiného než esencí receptu, který MADBALL vyznávají už léta a který jednoduše funguje, jen jede na trochu vyšší rychlost.

Sestavu od minulého alba doplnil nový mladý bubeník, který do kapely mnoho přinesl. Mike Justian (UNEARTH, THE RED CHORD) je více než znát. Rytmika šlape na jedničku a dodává albu potřebný lauf, kytary jsou o něco naostřenější a ubylo raperských fragmentů ve vokálech. To je asi největší rozdíl oproti minulosti. Ač MADBALL stárnou, je jejich hudba kupodivu mnohem živelnější než v minulosti. Drobnosti jako hostovačka Candace z WALLS OF JERICHO jsou pak už jen třešničkou na dortu.