RUNNING WILD - Resilient

RUNNING WILD - Resilient

RUNNING WILD - Resilient

RUNNING WILD - Resilient

Většina toho, co se od podivného wackenského léta v roce 2009 napsalo o RUNNING WILD, je, bohužel, pravda. Kapitán Kasparek udělal ze jména, které až do poslední možné chvíle prezentovalo hrdou heavymetalovou kapelu s dlouhou tradicí a zvukem jako hrom, věšák na nejrůznější posměšky a přesně trefované vtípky, které nicméně jen komentovaly holou skutečnost.

Neschopnost odpoutat se od dokola omílaných riffů ve středním tempu, chatrně podpíraných automatickým bubeníkem a zpovzdálí sledovaných velmi lacinou samoprodukcí, to byly zatraceně ostré šípy hluboko v hrudi každého pravověrného příznivce téhle kdysi jedinečné kapely.

A jestliže album „Shadowmaker“ toho všeho bylo názorným příkladem, pak jeho přímý následovník „Resilient“ (ehm, proč vlastně takový název?) jen dovysvětlil, že nic už nebude takové, jaké bývalo, a že od Rolfa se jen sotva dočkáme nějakého návratu do Královského přístavu, kde si v Hospodě u černé ruky můžete zahrát o smrt nebo slávu.

RUNNING WILD

Naprosto jasně o tom vypovídá už obal patnáctého zářezu na hlavním stěžni, od nějž si (a chce se říct bůhvíproč) mnozí, snad pod vlivem tajemných vzkazů z nahrávacího studia, slibovali poctivý návrat ke kořenům. Prostý motiv „Adriana“ jen v jiné barevné verzi, než byl k vidění na singlu „Bad To The Bone“ z roku 1989 s pozadím alá „Ride The Lightning“, když třeba Andreas Marschall stále ještě dovede vymalovat (nejen pirátské) motivy jako víno? Dělá si z nás někdo srandu?

Dělá, a to přímo kapitán osobně. Obal samozřejmě kvality obsahu jen těžko zaručí, ale v případě novodobých RUNNING WILD je bohužel téměř dokonale vystihne. Jakýsi těžce pochopitelný šetřílkovský přístup (za nímž možná mimo jiné stojí i Rolfova neschopnost sebereflexe) nejspíš ovlivnil i další smutnou kapitolu o automatických bicích na nahrávkách hamburských pirátů a absenci nestranného pohledu na producentské židličce, přestože podle všeho lukrativní smlouva s vydavatelem by tohle všechno měla být schopná utáhnout.

Nestalo se však, a tak prakticky jako v pomyslném druhém pokračování již zmíněného neúspěšného návratu „Shadowmaker“ nasedáme v úvodní „Soldiers Of Fortune“ na hodnou metalovou/železniční mašinku, která nás svým tu více a tu méně opatrnějším způsobem jízdy stereotypně doveze až do cíle, sice bezpečně, zato ale téměř bez jakéhokoliv invenčního vzrušení.

Výjimky jsou vlastně jen dvě, a sice „The Drift“ a závěrečná multiposlyšená „Bloody Island“, obě složené a zahrané v duchu těch nejlepších runningwildovských tradic, samozřejmě s výjimkou bicích nástrojů. Být toho plná třičtvrtěhodina, říznutá nějakým tím intrem, předehrou a salvou z lodních kanónů, dalo by se říct, že takový návrat smysl rozhodně má.  Dvě skladby, na něž se oprávněně smrskává výčet pozitiv „Resilient“, za to ovšem nestojí ani omylem, a stávají se spíše smutnou obžalobou úpadku jednoho z největších bukanýrů kovového světa. Tak už se z toho, krucinál, Rolfe prober.

 55

Louis

Verdikt

Tak Rolf Kasparek alias RUNNING WILD teď tvrdí, že je (jsou) houževnatí. No, já spíš myslím, že zabedněný(í).

Hodnocení

Autor
5 / 10
Redakce
-
Čtenáři
6,5 / 10

Další informace

Stopáž: 60:04

Produkce: Rock' n' Rolf

www.running-wild.de

Sestava

Skladby

  1. Soldiers Of Fortune
  2. Resilient
  3. Adventure Highway
  4. The Drift
  5. Desert Rose
  6. Fireheart
  7. Run Riot
  8. Down To The Wire
  9. Crystal Gold
  10. Bloody Island
  11. Payola & Shenanigans (bonus)
  12. Premonition (bonus)