Tihle HYPNOTIC FACE jsou pěkně vypečená kapela. Název uhrančivý, obal k zamyšlení, fotky k posrání úchylné... Tak cože se to tísní ve drážkách kotoučku, který psal sám život? Špinavý světe div se - pěkně našlapaný, instrumentálně perfektní a chytlavý metal. Budeme škatulkovat? Proč ne... Řekněme návrat ke kořenům, kdy trasheři a heavy řepy neměli k sobě zas až tak daleko. A pokud se vám zdá, že tyto časy už jsou hodné pouze učebnic metalové historie, tak račte naslouchat tomuto kvartetu a své názory přehodnotit...
Celkem 7 tracků na tomto demu totiž představuje HYPNOTIC FACE jako kapelu, která hraje staré (a dřevní) s chutí po svém a setsakramnetsky dobře. Riffy se pohybují mezi agresivitou a melodikou, ponejvíce evokující staré dobré (a dnes již bohužel pohřbené) Megadědky. Přechody od kvílivých vyhrávek, za které by pány Vildu a Boba Marty Friedmann určitě pochválil, k zasekávaný přitrashlým laufům jsou provedeny přesvědčivě, refrény po většinou ostře vyhulákané sedí jako prdel na kastrólu, členitá rytmika šlape jako švýcarské chronometry... Sluší se pochválit jak skvěle čitelnou a nestínující Petrovu basu, tak pestrou a technicky precizní hru rozesmátého tučného asiátka Meyry. Velkou přednost představuje i schopnost kapely odlehčit a napsat skočnou hitovku - E Power je vlastně koncertní tutovka o tom, kterou strunu mají kluci nejraději. Výborná vokální linka, dva kopáky, poměrně slušně provedený text... HYPNOTIC FACE přesvědčují, že nejsou kapelou bez tváře. V čemž jim jen pomáhá začleňění velmi příjemných vyhrávek do mnohdy hodně husté kovové atmosféry. Jen další důkaz, že když to máte v ruce, dá se staré dělat nevlezle a přesvědčivě.
Po slovech chvály čas pro hnojokyd. Zvuk je tradiční Shaarkovec - to znamená ostrý, vysoký, bez problémů čitelný. Jenže mi trochu uniká, proč pánové za každou skladbu umístili akustické intermezzo španělky vytažené, až to řeže do bubínků. Pokud to byla snaha učinit nahrávku členitější, pak se nezdařila, protože v několika vteřinách sotva vytvoříte něco echt životného. Sem tam se mihne zajímavý motiv, ale nic světoborného... A něco málo kontroverze na závěr. Jak už to tak bývá, jsem ne uplně spokojen s vokální stránkou věci. Vilda má poměrně samorostlý hlas, ale jakoby si nemohl najít optimální polohu, která by mu sedla nejvíc. Tak trochu osciluje mezi nepřesvědčivým kvičením a poměrně dynamickým nakřápnutým zpěvem. Jsou fáze, kdy se mu daří a jsou fáze, kdy se s tím rve víc než zdrávo. Nic fatálního, tohle není otázka kvalit hlasu, ale spíše techniky.
Souborně tedy - dobrá deska, příslib do budoucna. A pokud máte vůči kapele v záloze nějakou invektivu, tak bacha! Mohli byste skončit jako majitel telefonního čísla 0603/478077... Mimochodem, tuhle skladbu bych si klidně odpustil, pro nezasvěcené je absolutně o ničem. Ale chápu, že pro kapelu svůj "citový" účel plní...
