Jsou mladí, jsou talentovaní a hraje jim to výborně! Když jsem na tomto místě zhruba před dvěma lety, v recenzi na třetí album SCALE THE SUMMIT, psal něco (stále ještě) o příslibu, s neochvějnou jistotou jsem doufal v další skvělé nahrávky. Potenciál této americké čtveřice se totiž zjevně neomezoval pouze na 3 zdařilá alba, ale zkrátka se v té smršti skvělých nápadů, kterými bylo „The Collective“ prodchnuto dalo poznat, že skupina ještě zdaleka nedosáhla svých limitů.
Na letošní novinku tudíž nemohly být kladeny jiné nároky, než jen ty nejvyšší. Zcela právem! SCALE THE SUMMIT mají v první řadě už nějakou tu dobu naprosto jasno, jakým směrem se má jejich tvorba vyvíjet. Z tohoto důvodu nelze od „The Migration“ čekat nějaké převratné změny. Jasná koncepce i pohled na věc, chtělo by se říci hned po prvním zběžném poslechu letošní nahrávky.
Jistý posun oproti předchůdci by se dal hledat především v rytmické sekci, kde začíná převažovat vliv moderních metalových „sekaček“, nebo chcete-li djentových polyrytmů. Snaha celkem logická, nepostrádající smysl pro reflexi současných trendů, ale na druhou stranu zároveň i snaha za zachování pevného pouta s vlastními kořeny.
To znamená, že tato desítka kompozic neochvějně setrvává v předchozích progmetalových pozicích, ale nebojí se čelné srážky s metalovou modernou. Vzniká tak zajímavý propletenec, ve kterém nepolapitelná rytmika jistí pestrobarevné kytarové kejkle, které se ani tentokrát nehodlají držet při zemi. Je vskutku nesmírně příjemný posluchačským zážitkem nechat na sebe působit palbu zemitých kytarových riffů, jež ve výsledku působí jako taková raketová základna pro nádherné kytarové ornamenty, které jsou okamžitě odpáleny do nadpozemských výšin.
Sotva najdeme okamžik, kdy zapochybujeme nad skutečností, že SCALE THE SUMMIT se narodili pro instrumentální hudbu. Ve svém počínání jsou stejně tak úporní, jako kreativní, což je ta nejlepší možná kombinace. Úpornost spočívá v důslednosti, s jakou se drží prověřených hudebních hodnot a s jakou se nepouští do žádných nepředvídatelných kompozičních dobrodružství. Kreativita pak v kadenci nádherných melodií a motivů, jimiž jednotlivé skladby rozhodně nešetří.
Dokonalou souhru v dobrém slova smyslu těžkopádného kytarového hoblování a nespoutané vzletnosti představuje skvělá kompozice pojmenovaná „Willow“. Zde se prolínají všechny atributy tvořící výbornou instrumentální skladbu. Pomalejší tempo nutí rytmiku k, oproti zbytku alba, poněkud umírněnějšímu projevu, což nechává o to více vyniknout nadpozemské kytary. Nejlepší na tom všem je, že to jako celek nepůsobí nikterak výjimečně. Skvělou záležitost z toho dělají hlavně jednotlivé detaily, při kterých si sami pro sebe blábolíte něco o nepopsatelných zážitcích, jež dokáže hudba nabídnout.
Z jednoho úhlu pohledu lze „The Migration“ vytknout určitou míru stagnace. Jsem toho názoru, že zcela poprávu. Nicméně setrvává-li daný interpret v zásadě na svém a za předpokladu, že je schopen i nadále vysoké úrovně kreativity, tak tímto může veškerá polemika hned i skončit. Skladby jako „The Olive Tree“, „Oracle“, již zmiňovaná „Willow“ anebo závěrečná, vzhledem k hudebním choutkám skupiny příznačně pojmenovaná „The Traveller“ jsou pak pádnou odpovědí na jakékoliv výtky ohledně tvůrčí stagnace.
„The Migration“ je však natolik vyrovnanou a podařenou kolekcí, že vyzdvihování jakýchkoliv položek z jeho obsahu je v podstatě zbytečné. Tato sympatická kapela se svojí hudbou zjevně výborně baví a to, že se baví i její posluchači, je pak pro nás už jen takovým příjemným bonusem.
