Druhý „gospel“ v kariéře HATE už rozhodně není tak revoluční jako byl svého času ten první, dnes již osm let starý „Anaclasis“ (A Haunting Gospel Of Malice & Hatred). Není se však čemu divit, Varšavská sestava již nějaký ten pátek nedlí kdesi na periferii veřejného zájmu jako za časů „Cain´s Way“, nýbrž již pečlivě střeží pracně vydobytou pozici mezi tou nejužší domácí žánrovou elitou. A jak už to tak někdy bývá, větší popularita mnohdy drsněji přitáhne konzervativní otěže a nebo s sebou přinese daň v podobě relativně snadné sázky na jistotu. Přesně takovým případem je i osmá řadová deska HATE – se všemi „pro“ a všemi „proti“.
„Solarflesh“ (A Gospel Of Radiant Divinity) volně navazuje na předchozí výlisek „Erebos“, jenž kapelu posunul z relativně experimentálních poloh (jejihž vrcholem je výtečné album „Morphosis“, i po pěti letech rostoucí s každým dalším poslechem) směrem k přímočařejší, snadněji stravitelné produkci, často navíc odkazující k polské ikoně ze všech nejzářivější – k BEHEMOTH. Ovšem pozor, jedním dechem dodávám, že tentokrát to s tím „plagiátorstvím“ není až tak horké, „Solarflesh“ sice jasně vychází z předešlé desky, nicméně současně se i snaží (a nutno dodat, že úspěšně) uniknout z dosahu vlivu slavnějších kolegů pod vedením Adama Michała Darskiho.
Stejně jako na „Erebos“, zachovali HATE i tentokrát cit pro přehlednější, memorovatelnou a jasně čitelnou kompoziční strukturu. Kratším skladbám typu „Festival Ov Slaves“ nebo „Alchemy Ov Blood“ (mimochodem jasný vrchol sbírky) sedne tahle filosofie jako ulitá, v případě těch delších ale tak trochu padá kosa na kámen. Ukázkovým příkladem je sedmiminutové pochodové cvičení „Sadness Will Last Forever“, kde HATE nechávají nebohého posluchače příliš dlouho trpět v marném očekávání přílivu osvěžujících myšlenek nebo méně tradičních kompozičních technik.
Nové album HATE jasně dokazuje, že potenciál cesty nastoupené vydáním „Erebos“ rozhodně není nevyčerpatelný. Transparentní a méně komplikovaný přístup rozhodně nelze praktikovat donekonečna. Zatímco z hlediska skladatelského odvážněji pojatá dvojice „Anaclasis“ - „Morphosis“ vykazuje i dnes slušnou odolnost vůči nenechavému zubu času, aktuální pár „Erebos“ - „Solarflesh“ na tom již tak slavně není. Začíná se projevovat jistá schematičnost a občas se dostaví okatější moment dobře známý z předchozích nahrávek (viz třeba úvodní riff v „Timeless Kingdom“, až příliš podobný tomu z „Erebos“).
Rozumějte tomu dobře, druhý gospel v kariéře HATE nepovažuji za nějak nepodařený, ba právě naopak, líbí se mi více než předchozí deska, a to především díky slyšitelnému odklonu od tvorby BEHEMOTH. Zvláštní plusové body pak jdou na konto kytaristy Konrada Ramotowskiho, jehož chytlavá sólová práce je jednoduše strhující. Kdo nevěří, zopakuje si v klidu poslech „Alchemy Of Blood“, „Timeless Kingdom“ a nebo titulní skladby.
Sečteno podtrženo, „Solarflesh“ (A Gospel Of Radiant Divinity) je slušná deathmetalová nahrávka jasně reprezentující současnou podobu scény našich severních sousedů. A právě ten, kdo má ve zvláštní oblibě onen tradiční polský chladně-perfekcionistický přístup a svým způsobem obdivuje práci bratří Wiesławských za pulty studia Hertz, si klidně může k mému zdánlivě skromnému hodnocení přihodit něco navíc.
(P.S. uvidíme kam se cesty HATE budou ubírat dále, kor ve světle nedávného úmrtí baskytaristy Sławomira Kusterky. R.I.P.)
