Poté, co vydali poměrně povedené album „Utopia“, se němečtí heavymetaloví klasici AXXIS na nezvykle dlouhou dobu studiově odmlčeli, aby téhle předlouhé pomlce dali letos korunu z těch (samozřejmě míněno ironicky) nejkorunovanějších - album plné cover verzí. A to ne ledajakých, ale cover verzí osvědčených diskotékových hitů plus mínus osmdesátých let minulého století. Nápad možná zajímavý, řeknete si, a já s vámi nakonec docela i souhlasím. Nesmělo by to ovšem dopadnout tak, jak to dopadlo na „ReDISCOver(ed)“, které vlastně není žádným albem cover verzí, ale albem, na němž AXXIS hrají... dosaďte dle výběru. Žádné přidané aranžmá (krom náležitě kovově znějící kytary samozřejmě, ale ta se snad rozumí sama sebou už jen z logiky věci), žádný přídech toho, že staré klasiky hraje někdo diametrálně odlišný, a že se jim snaží vdechnout svou vlastní duši. Ba ani typicky vysoký hlas Bernarda Weiße, který by snad v tomto směru mohl vzbuzovat alespoň nějaké naděje, nic neřeší, neboť je velmi často téměř zaměnitelný s originálem. Čili ani jeho prostřednictvím se kýžený ozvláštňující efekt nedostavuje (výjimkou je zřejmě „My Heart Will Go On“ Céline Dion, ale to je v tomhle spojení stejně poněkud tragédie, byť pěvecky ji Weiß zvládá celkem obstojně). Znáte-li tedy originály, určitě si je pusťte raději než letošní axxisovský kopírák. A znáte-li snad nějaké jiné podání předkládaných hitovek (jakože třeba u „Ma Baker“ v mém soukromém žebříčku dodnes neomylně vede letitá předělávka „Muší teror“ z dílny plzeňských POŽÁR MLÝNA), dejte jim šanci rovněž, protože horší už to, při vší úctě, v podstatě být nemůže.