COLISEUM jsou ve formě! Výtečným způsobem zabodovali loni a letos vše potvrzují tímto menším, leč neméně zářícím přírůstkem do své diskografie. Poslední řadová deska „House With A Curse“ přinesla třaskavou kombinaci punkrockové odlehčenosti a metalové temnoty, jež kapelu definitivně posadila na trůn vévodící svému žánru. Na „papíře“ to vypadá skutečně bláznivě, ale fakt je ten, že toto americké trio našlo tu správnou cestu, jak si s tím vším poradit.
Letošní EP v tomto směru jen navazuje na loňský počin a ač v zásadě nového zase příliš mnoho nepřináší, rozhodně se nejedná o žádný zbytečný datadisk, jejž by si měli pořídit pouze zarputilí sběratelé vinylů. „Parasites“ je plnohodnotná záležitost, žádné odpadky z bohaté hostiny. Na to v sobě ukrývá až příliš mnoho skladeb, jež by se bez problémů uplatnily i na další řadové desce.
Kupříkladu hned úvodní „One Last Night“ může svým pozvolným nástupem za zvuků poklidně si pobublávající baskytary posluchače zpočátku mírně znejistit, ovšem než k tomu vůbec dojde, vše se navrací do těch správných kolejí. Chřaplavý hlas Ryana Pattersona pak veškeré dění definitivně usměrňuje a vy jste rádi, že v dnešní nejisté době cítíte alespoň nějaké jistoty.
Ono pak ani moc nevadí, že sem tam dojde i na opakování se („Waiting Too Late“ svojí sázkou na jednoduchou melodii až nápadně připomínající hitovku „Lost In Groningen“ z loňského alba), když vrcholné okamžiky opět stojí za to. Dvojice „The Fiery Eye“ a „Ghost Of God“ tvoří pevně svázaný monolit, který opět otevírá dveře třinácté komnaty COLISEUM. V jejich případě tolik lákavého zákoutí, kde se odehrává opět temnější představení, ve kterém nezbývá příliš prostoru pro rozšafné punkrockové hrátky. Hustota kytarových riffů by se dala opět krájet a o energii a napětí ani nemluvě.
Tohle bychom tedy měli. 20 minut tohoto hudebního životabudiče je opět tak akorát na to uvědomit si, že i tyhle nabroušené partičky se stále mají kam posouvat a jsou schopny objevovat nové obzory. „Parasites“ sice pro tuto trojky z Kentucky neznamená žádný veliký krok vpřed, přesto jej lze považovat za rozhodné vykročení za další stěžejní metou, kterou bude následující řadové album. Pevně v to věřím.
