Multiinstrumentalista Lenny Wolf, centrální to mozek tělesa KINGDOM COME, se letos rozhodl trošičku přebrousit několik starších písní tak, aby dal vzniknout poněkud „existenčně“ zvláštní kompilaci „Rendered Waters“. Smysl tohoto počínání zdůvodnil tím, že chtěl těmto bezesporu velmi kvalitním skladbám, a to i v době svého vzniku, vdechnout jakousi současnou duši.

Jak se tato polo-resuscitace povedla?

V úvodu bych suše zkonstatoval, že tři z jedenácti kompozic pocházejí z eponymního platinového debutu vydaného v roce 1988, tři jsou dodané z jedenadevádesátkového alba „Hands Of Time“, jedna z „In Your Face“, vypalovačka „Break Down The Wall“ dokonce sahá až do Lennyho glamových začátků ve formaci STONE FURY a konečně „Blue Trees“, „Is It Fair Enough“ a „Don't Remember“ jsou zbrusu nové.

Hned úvodní hardrocková valcha „Can't Deny“, má v sobě oproti původní verzi více agrese, přímočarosti a větší rychlosti. Jasně tak definuje typicky mohutně zastřený zvuk posledních počinů KINGDOM COME. V podobném duchu by se v podstatě dalo mluvit o ostatních „renovacích“. Písně zkrátka vyměnily olej, nabraly i díky zvuku na větší síle a tahu. Tuto vitálnost ještě umocňuje fakt, že ,ačkoliv poskládané z různých tvůrčích období, mohou takto pohromadě fungovat aniž by nezasvěcený posluchač poznal nebo řešil okolnosti jejich vzniku.

„Rendered Waters“ bez mrknutí oka opravdu působí jako další plnokrevné album, jež jako celek navíc dokázalo vyprodukovat skutečně výbornou rockovou atmosféru. Tři novinkové vály se určitě stydlivě nekrčí mezi provařenými klasikami, do mozaiky zapadají na výbornou a pro skalní fanoušky budou hlavním lákadlem k poslechu.

Všemu samozřejmě vévodí výborně odehraná „zeppelino-floydovská“ psychedelie kytarových partů, občas jemně podložených syntetizátory („Seventeen“). Eric Förster vám jisto jistě vykouzlí i několik vynikajících sólíček („Don't Remember“). I rytmická dvojka, dodávající potřebné kalcium, v kvalitě za ničím nezaostává. Velmi nakažlivou hardrockovou intenzitu potom graduje Wolfův nestárnoucí a neustále sexy nekřápnutý vokál.

Těžko budu k podobné kompilaci ještě něco více dodávat. Přes dvacet let staré pumelenice jako například „Can't Deny“, „Should I“ nebo třeba „Living Out Of Touch“ si budeme pouštět ještě v domovech pro seniory, stejně tak babky lákat na refrény.

„You and me know
I say we can break down the wall”

Skladby prostě mají povinovanou úžasnou sílu od hardrockového Pánaboha a z výše uvedeného je jasné, že se výtečně zdařilo vypořádat se se všemi bolestmi, jež podobné kompilační pokusy většinou provázejí. I z tohoto titulu stojí „Rendered Waters“ za prozkoumaní. Škoda jenom nepochopitelné grafické slátaniny na obálce, která je téměř neomluvitelná.