Někdo z vás byl možná svědkem povedeného vystoupení UNEVEN STRUCTURE v úvodních hodinách letošního Brutal Assaultu, ale pro většinu metalového světa je, troufám si tvrdit, tahle parta pojmem zatím zcela neznámým. Po vydání novinky „Februus“ by se však situace mohla změnit, neboť fošna pojmenovaná podle starého antického boha obsahuje materiál vskutku originální. Nahrávka je osobitá a zároveň i do detailu dotažená, takže tihle zelenáči s ní mohou směle konkurovat všem zavedeným a respektovaným jménům, o kterých se tvrdí, že posouvají hudební vývoj vpřed.
Svým základem patří UNEVEN STRUCTURE do oblasti math-djent-prog metalové moderny, ovšem jak ukazuje nahrávka, mají schopnosti na to jít ještě dál a uvedený styl zajímavým způsobem modifikovat. Na rozdíl od ostatních djenterů primárně tolik nehřmí, nesekají a spíše než zaujmout instrumentální náročností je pro ně důležité dostat do hudby tu pravou náladu. Na albu se střídají agresivní math metalové řežby s relaxačními, často skoro ambientními úseky, a skladby mají na daný styl nezvykle vzdušný, atmosférický nádech. To ovšem neznamená, že deska není tvrdá nebo technická, to ne. Djentově dynamického stylu bubnování a trhaných kytarových riffů je na albu stále dostatek, jsou však pouze jedním z prvků mnohem širšího celku.
Příkladem budiž přes sedm minut dlouhá kompozice „Buds“. Zpočátku se ozývá jen tiché ševelení a čistý zpěv, po nějaké době se zvolna začnou přidávat kytarové riffy a teprve kolem páté minuty vypukne bouře. Kapela kolikrát podobně jako post metaloví ISIS nebo CULT OF LUNA zvolna, polehoučku rozvíjí jeden motiv a udeří až ve správnou chvíli. Podle nálady a intenzity hudební složky pak přechází čistý vokál v agresivní řev, přičemž v tomto případě má oba na svědomí pouze jeden člověk.
Na albu se nachází dostatek zajímavých nápadů/hudebních postupů, takže není problémem ani jeho gigantická stopáž. Nahrávka je rozčleněna na menší úseky, které oddělují svérázně pojaté hlukové předěly, což posluchači usnadňuje orientaci. Album ve svém průběhu zvolna graduje a vrcholí po téměř hodině vskutku monstrózními kusy „Plentitude“ a „Finale“ (příznačný název). Poté končí CD1 a s ním i vlastně vše podstatné, neboť na CD2 se nachází už pouze 30 minut dlouhá outrodukce v podobě šumění větru, zlověstných zvuků a tichého ambientní zurčení.
Deska se povedla dle mého zejména kvůli správnému nastavení všech ingrediencí. UNEVEN STRUCTURE jsou čitelnější a plynulejší než ANIMALS AS LEADERS nebo PERIPHERY, atmosféru mají vychytanější než TESSERACT a zároveň se nesnaží být tak veliké umění jako poslední TEXTURES. Je tu jisté srovnání (i když také pokulhávající) s letošním EP od SHATTERED SKIES, ale proti tomu je „Februus“ zase o chlup tvrdší a experimentálnější. Kapelu lze sice se všemi uvedenými hodit do jednoho pytle, ovšem nejedná se o jejich kopii. Francouzi si pouze vypůjčili něco málo inspirace a následně vytvořili vlastní, originální dílo.
UNEVEN STRUCTURE jsou „progressive“, ale ne zas tak úplně podle zažitých představ. „Februus“ tak doporučuji překontrolovat zejména příznivcům experimentálního metalového pojetí, neboť zde běží dle mého o víc, než jen o další matematicko-djentovou onanii. Odhaduji, že nahrávka svým tvůrcům asi nepřinese výrazný komerční úspěch, na to zní až příliš anti-mainstreamově, ale zapadnout by také neměla. Zbývá jen doufat, že nadějná kapela tedy přežije první roky své existence a my se dočkáme dalšího pokračování prozatím skvěle rozběhnutého příběhu.