JUNIUS si před emisí očekávaného alba dávají menší rozcvičku a co se týče split nahrávek poměrně aktivní ROSETTA jim k tomu poskytnou více než důstojné partnerství. Anebo je to snad naopak? U společných počinů jeden nikdy neví. Každopádně obě kapely na tento disk přispěly shodným dílem. Zatímco prvně jmenovaní se příliš často nepouští do předělávek, aby zde udělali výjimku v podobě písně „Fire Head“ pocházející z dílny dnes již polozapomenutých rockových alternativců HUM, druzí po předloňské zdařilé předělávce skladby „Homesick“ od THE CURE, jež se objevila na společné nahrávce s EAST OF THE WALL a YEAR OF NO LIGHT, dokazují svoji neutuchající zálibu v coverech.
JUNIUS předvádějí své klasické cvičení plné melancholie a tklivých nálad. Jejich jedinečný zvuk si jen těžko s někým spletete, stejně tak styl, jakým se jim daří reinkarnovat osmdesátkovou atmosféru a přitom nepůsobit jako další v současnosti populární retro skvadra. Jak už to však povětšinou u split nahrávek bývá, ani zde nemůžeme čekat to nejlepší z dílny zainteresované kapely. Ne, že by dvojice skladeb zde umístěných měla představovat pouze odpadky z bohaté hostiny, jež nám bezpochyby připraví letošní album, ale kvalit písní z předchozích desek JUNIUS prostě nedosahuje.
To samé platí i pro dvojici položek, pod kterými jsou jako autoři uvedení ROSETTA. Ta první nese násev „TMA-3“ a je rovněž typickým představitelem aktuální tvorby této americké kapely. Poloakustický, skoro až konějšivý úvod, po které přichází zoufale znějící vokál Michaela Armina. Ačkoliv dvojice interpretů, jež se zde sešla, patří žánrově do poněkud rozdílných teritorií, mají minimálně jeden výrazný společný jmenovatel. Tím je právě silně nostalgická a sugestivní atmosféra, kterou jsou svojí hudbou schopni navodit. Přesně tohle totiž přináší i tato píseň.
Naproti tomu je předělávka skladby „4th Of July“ pocházející z alba „Superunknown“ jistých SOUNDGARDEN velice odlišným elementem. Tato v konkurenci mnoha hitů z této fantastické desky možná trochu nenápadná píseň představuje pro současné vyznavače sludgemetalového hoblování díky svému zemitýmu ústřednímu riffu snadné sousto a přesně s tímto záměrem k tomu přistoupili i ROSETTA. Výsledek je poměrně zdařilý, leč nikterak osobitý. Pro Američany tak netradiční prvek představoval hlavně vokál, jenž musel být uzpůsoben originálu.
