QUEENSRŸCHE - Hear In The Now Frontier

QUEENSRŸCHE - Hear In The Now Frontier

QUEENSRŸCHE - Hear In The Now Frontier

QUEENSRŸCHE - Hear In The Now Frontier

Je zjevné, že právě v tomhle období QUEENSRŸCHE pořádně nevěděli kam dál pokračovat a na co se vrhnout. Měli za sebou několik úspěšných a po kvalitativní stránce prvotřídních alb, která byla zapečetěna jejich nezaměnitelným autorským rukopisem. Bohužel u kapel nepotrpících si na opakování stále totožného mustru to při stavu, kdy dosáhnou po motivační stránce všeho, obvykle končí úplnou obměnou vlastního stylu, a to i za cenu ztráty vlastní tváře, svojské originality i velké části pracně získaných fanoušků. A právě něco podobného potkalo v druhé polovině devadesátých let i seattleské QUEENSRŸCHE, kterým do té doby vycházelo všechno, na co sáhli, a kteří zřejmě pod tíhou vlastního skladatelského vyhoření přijali pravidla diktovaná tehdy aktuálními alternativně rockovými styly.

Jak už v dobových rozhovorech Geoff Tate tvrdil, QUEENSRŸCHE dosáhli po umělecké stránce všeho, co si jen celosvětově proslulá kapela mohla přát. Nebylo tedy divu, že po patnácti letech existence zkusili něco jiného, co s jejich mateřským stylem lze spojovat vážně jen velmi obtížně. K tomu můžeme přičíst skutečnost, že doba zrovna klasické hard rockové muzice nepřála, a dostáváme tím pádem sbírku připomínající spíše jakousi průměrnou, civilně znějící rockovou výpověď o tehdejší zvukové módě. Podobné věci se samozřejmě děly i jinde (viz. třeba Bruce Dickinson a jeho „Skunkworks“), ale u QUEENSRŸCHE to celé tak nějak nejvíce bilo do uší. V některých skladbách duněl post-grunge, občas jsme dostali song lehce šmrncnutý akustikou příznačnou spíše pro projev britpopových kapel, ale jedno bylo už tehdy jasné, tohle byli QUEENSRŸCHE značně vzdálení od svého okázalého a do puntíku propracovaného projevu z minulosti.

QUEENSRŸCHE

Hlavní skladatelský tandem Tate/DeGarmo se zjevně vzhlédl v celé té uměle vyhnané horečce, jaká se pár let nazpět prohnala jeho domovským městem, a tak příklon k dobovému indie rocku pojal jako jediné východisko z vlastní tvůrčí krize. Což o to, Geoff Tate byl vždy skvělý všestranný muzikant a otevřený chlapík, ale DeGarmova změna hudebního vkusu byla, myslím, naprosto zásadní ve formování celého alba „Hear In The Now Frontier“. Jeho typická kytara, která se kdysi pyšnila neopakovatelným pompézním zvukem, zde ztratila téměř všechny své klady. Nepochopitelně podlazený zvuk, sóla hraná v podstatě snad jen z povinnosti a skladby, u kterých si člověk musel všechny ty melodie téměř domýšlet, aby mu z nich vyšlo něco, co by se mohlo dokonce i líbit. No řekněte, nezní vám to bizarně?

Pokud člověk nepřemýšlel nad tím, že právě poslouchá QUEENSRŸCHE, dalo se to celé strávit. Ona to vlastně v kontextu dobového rocku nebyla vůbec špatná deska. Nebyla sice nijak výjimečná nebo výrazně nadprůměrná, ale udržela si kvalitu širší americké druhé ligy. Jenže, řekněme si rovnou, měli tohle zapotřebí právě QUEENSRŸCHE? Kapela, v jejímž středu se vždy nacházel jeden z nejlepších hard rockových zpěváků své doby (zde rovněž naprosto nepochopitelně držící svůj hlas na pořádné uzdě a v obyčejných nižších polohách) a vlastně i ostatní zvučná muzikantská jména, počínaje zmiňovaným kytarovým střelcem DeGarmem (mimochodem, tou dobou už zjevně přemítajícím nad svým brzkým úprkem z řad kapely), a konče rovněž skladatelsky aktivním bubeníkem Scottem Rockenfieldem?

Jestli se o nějaké skladbě dá říct, že ještě splňovala nároky na tvorbu QUEENSRŸCHE, byla to zřejmě jen balada „Some People Fly“, a pak ještě několik hutnějších položek, které oplývaly jakž takž uspokojivou melodikou, byť dělanou v souladu s tím, co si žádala tehdejší móda („The Voice Inside“, „Miles Away“ nebo „Hero“). Povedla se i jediná skladba odzpívaná Chrisem DeGarmem „All I Want“, která však připomíná spíše někoho jako byli britští BLUR, než druhdy význačnou hard rockovou formaci. Celé album tedy ukazuje, že seattleští nebyli ještě zcela připraveni na nahrávání nového alba a navíc zažívali značnou názorovou rozkolísanost, což se brzy ukázalo právě díky odchodu DeGarma, jehož albem bylo „Hear In The Now Frontier“ především. U QUEENSRŸCHE tak začala pořádná krize.

 1

Stray

Verdikt

Nepochopitelný manévr do vod tehdejších alternativně rockových trendů. QUEENSRŸCHE okleštění o většinu toho, pro co je měli jejich fanoušci tak rádi. Divné, velmi divné a nepatřičné album se stalo labutí písní kytaristy Chrise DeGarma, který měl na jeho vzniku naprosto zásadní podíl.

Hodnocení

Autor
-
Redakce
-
Čtenáři
6,4 / 10

Další informace

Stopáž: 57:15

Produkce: Queensrÿche, Toby Wright
Studio: Litho Studio Seattle

www.queensryche.com

Sestava

Skladby

  1. Sign Of The Times
  2. Cuckoo´s Next
  3. Get A Life
  4. The Voice Inside
  5. Some People Fly
  6. Saved
  7. You
  8. Hero
  9. Miles Away
  10. Reach
  11. All I Want
  12. Hit The Black
  13. Anytime/ Anywhere
  14. spOOL

Diskografie

Queensrÿche (2013)
Frequency Unknown (2013)
Dedicated To Chaos (2011)
American Soldier (2009)
Operation: Mindcrime II (2006)
The Art Of Live (2004)
Tribe (2003)
Classic Masters (2003)
Live Evolution (2001)
Greatest Hits (2000)
Q2K (1999)
Hear In The Now Frontier (1997)
Promised Land (1994)
Operation: LIVECrime (1991)
Empire (1990)
Operation: Mindcrime (1988)
Rage For Order (1986)
The Warning (1984)
Queensrÿche (EP) (1983)

Jiné pohledy

Největší problém „Hear In The Now Frontier“ je holý fakt, že ho nahrála skupina QUEENSRŸCHE.

Pětice se rozhodla přestat žehlit metalové volánky a jednoduše trošku nakoukla do trendové kuchyně k sousedovi. Výsledek nedopadl vůbec špatně, pokud tedy vedle perfekcionisticky, navíc osobitě načančaného hevíku snesete nějaký ten volnější, dřevěnější rock resp. nenáročný post-grunge přístup.

Příjemné kompozice s hitovými ambicemi „You“ a „The Voice Inside“ s návykovým riffem, který zdobí i „Reach“, jež dodává i příjemné mini solíčko, dále procítěná rádiovka „Miles Away“, pořád výborně nažhavený vokál v úderce „Saved“, husté kytarové temnoty s malým množstvím psychedelie „Hit The Black“, „Anytime/Anywhere“, říznost „ Get A Life“, naléhavost poslední „sp00L“ mají co nabídnout a potěší i dnes. Nemohu nezmínit pěkné grafické provedení bookletu a textové poselství.

„Hear In The Now Frontier“ je velmi dobré rockové album vydané ve velmi, pro skupinu, špatné době. Pokud v souvislosti s předešlou tvorbou, dle mě to nemá cenu srovnávat, hovoříme o počátku tvůrčí krize, tak takovou si, prosím pěkně, nechávám líbit
Subeer | 6. července 2011