Návrat ke kořenům v případě sadisticky nažhavených Němců prostě nemůže nezafungovat na početné hordy dlouholetých thrashers. To ostatně samotní DESTRUCTION moc dobře vědí. Stejně tak to vědí i jejich současní chlebodárci od Nuclear Blast, a tak se dočkáme hry na jistotu, kde sotva nějaký moment překvapí.

Osobně si myslím, že je to velká škoda, protože jsem u této kapely vždy kladně hodnotil spíše počiny mající v sobě kromě brutality alespoň špetku nějaké progrese, počiny které dokazovaly, že kytarovým umem byli tito Němci vybaveni opravdu nadstandardně. Minulá deska byla navnaděním na lepší zítřky, ty se však letos nedostavily. V případě, že se vám však jedná pouze o důrazný rychlý metal s potřebnou dávkou agrese, nebudete opět zklamáni.

Z formální stránky je všechno v pořádku. Fanoušci dostanou další porci prvotřídního rychlého thrash metalu, kde není nouze o pořádný výplach palice, ovšem na druhou stranu mě na novince schází osobitost kteréhokoliv ze starších děl. A to ať už mluvím o staré či nové etapě jejich dosavadní dráhy. Přijde mi, že album pouze naplňuje nějaký předobraz, který od DESTRUCTION zjevně většina metalových fanoušků očekává.

A nemusí to být zrovna lidé, kteří se kdy kariérou této kapely detailně a se zájmem prodírali. Chybí mi zde primární zvířeckost prastarých alb („Eternal Devastation“), stejně tak jejich hnilobná atmosféra („Release From Agony“), ovšem i progresivní kytarová nadstavba (zašmodrchaná sóla) jakou se naopak vyznačovala díla, která stála tak trochu stranou hlavnímu proudu („Cracked Brain“, „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“) veškerého dění a ve kterých vždy chlapci dokazovali, že nejsou jen tak nějakou obyčejnou metalovou kapelou, která jakože důrazně hobluje.

Jsou zde povedené songy mající pořádný náboj i hromadu zdravé agrese – „The Price“, „Hate Is My Fuel“ nebo výborný titulní kousek, které jsou dělané jakoby po vzoru dávného debutu „Infernal Overkill“ nebo také oblíbené fošny „The Antichrist“, která dodnes úspěšně reprezentuje novou éru DESTRUCTION a která zároveň dodala metalovému světu takové pecky jako „Thrash Til´ Death“ nebo „Nailed To The Cross“. Osobně si myslím, že album nebude zklamáním, ale do kvalit, osobitosti a přínosnosti jakéhokoliv z předchozích děl mu prostě něco schází.