Žádný z módních návratů k filmovým klasikám let 80. neměl takové opodstatnění jako právě „Tron“. Původní snímek z roku 1982 patří mezi vizionářské a dnes tolik oblíbené virtuální světy mu vděčí za mnohé. I když technické řešení nabralo za ta léta spoustu vrásek, sci-fi zapomenutého režiséra Stevena Lisbergera dodnes potěší nadčasovými nápady a výtečným vizuálem, který předběhl dobu. Nová verze má v tomto ohledu ruce volné a hřiště mnohem širší. Triková kouzla otevírají pro „Tron: Legacy“ zcela novou dimenzi, v níž se může stát nekorunovaným virtuálním králem…
V roce 1982 se programátor Kevin Flynn nedopatření propadl do nitra počítače a svedl lítý souboj s uzurpátorským kontrolním programem. O několik let později už jako slavný a zámožný ředitel softwarové firmy Encom beze stopy zmizí a zanechává za sebou megalomanské projekty a malého syna. Ten vyrůstá ve stínu otcova odkazu a stává se z něj rebel a člověk s nechutí k zodpovědnosti. Jednoho dne ho však tajemný vzkaz přivede do legendární otcovy herny a odtud už je jen krok do virtuální říše zvané The Grid, kterou tentokrát ovládá diktátorský program Clu, dokonalostí posedlé alter-ego Kevina Flynna.
Joseph Kosinski, mladá krev v žoldu Walt Disney Pictures, využívá vrchovatě všechna kouzla, která mu současná CGI technologie nabízí. Svět „Tron: Legacy“ je plný oslňujících odlesků, světelných kontrastů a efektních zrcadlení. Jako hříčku imaginace ho tvůrce využívá k efektním soubojům se světelnými disky, akrobatickým kouskům, efektním honičkách na futuristických motorkách. Je však s údivem, jak málo nový „Tron“ ke svému předchůdci dodává. Vylepšuje ho ve všech technických ohledech, ale jinak pouze těží z jeho vizionářského designu. Zatímco originál udivoval mnohdy neumělým, ale nápaditým provedením, novinka je dokonalá, ale zároveň sterilní a chladná. Fixuje se na řemeslnou brilanci a spektakulárnost, ale jaksi ji uniká ta skutečná magie – magie nápadu.
Impotentně působí i scénář, který míchá řídkou zenovou omáčku s nápady pilně kradenými z filmových klasik science fiction. „Tron: Legacy“ jakoby doháněl zameškaný čas. Oslňuje robotickou spartakiádou ve stylu „Star Wars“, pošilhává po filozofické vrstevnatosti a stylistice „Matrixu“ a hlavního hrdinu i některé epické momenty „temné závratě“ snaživě opisuje z netopýří ságy Christophera Nolana. Kosinski svou snaživou fascinaci velkými vzory sice dokáže spektakulárně prodat, ale jeho svět je jen oslnivá textura nedokonale natažená na vypůjčené kostře.
Nejvíce se nezkušenost tvůrce podepisuje na postavách. Jeff Bridges se z hyperaktivního mladého blázna změnil v otravného zenového mudrce, jednou se zablýskne milou „virtuální dudeovinou“, ale humor mu jinak scénář zcela upřel. Jeho omlazená počítačová verze má děsit svým dokonalým retušovaným chladem, ale namísto toho zcela postrádá jakoukoli démoničnost. Obzvlášť, když ho z hlediska prkenné retuše s přehledem trumfuje Garrett Hedlund jako Flynn jr., který si celý film mylně vyložil jako reklamu na luxusní parfémy a zatvrzele smyslně krabatí čelo.
I když se horlivý novic „Tron“ snaží prosadit mezi špičku a dokázat, že je blízkým příbuzným filmu vskutku zásadního, jablko padlo daleko od stromu. Vousatému předkovi tenhle vypulírovaný krasavec čest nedělá. Prohrává s ním totiž ve všech kategoriích krom té, ve které ho kvůli neúprosnému pokroku porazit musí. Díky chabé letošní konkurenci se ale prosadit dokáže, přinejmenším jako audiovizuální lahůdka.
Na rok 1982 originální myšlenka nahlédnout do nitra počítačového systému a zmaterializovat ho v podobě stylizované reality, kde se programy podobají lidem a jejich svět je geometrickou a barevně výraznou mutací toho našeho. „Tron“ už možná zastaral v technickém ohledu, vždyť ta jeho počítačová grafika je kdesi na úrovni herních automatů, ale rozhodně nezastaral z hlediska myšlenkové svěžesti a filmařské nápaditosti, s jakou Steven Lisberger lámal hranice možností a nabízel divákovi vzrušující myšlenku paralelních světů programů a uživatelů, které se prolínají více než si dovedeme představit. Film táhne na vlně sarkasmu vtipný neurotik Bridges a mnoho nápadů a řešení se má dodnes čile k světu (však z nich „Tron“ Legacy“ také s chutí těží). [8/10]
