THE OCEAN - Anthropocentric

THE OCEAN - Anthropocentric

THE OCEAN - Anthropocentric

THE OCEAN - Anthropocentric

Od druhého dílu velkolepého až pompézního dvojalba „Heliocentric/Anthropocentric“ německých THE OCEAN jsem po pravdě žádné velké divy neočekával. Nový hudební model, který kapela představila na „jedničce“, byl na můj vkus až příliš utahaný a nezáživný a doufat v nápravu, či návrat ke starým pořádkům jsem se v případě „dvojky“ zrovna dvakrát neodvažoval. Skutečnost však ukazuje, že jsem tyto hudební badatele podcenil. Kapela stejnou chybu neopakuje a „Anthropocentric“ se překvapivě od „Heliocentric“ výrazně liší. K mé velké spokojenosti kapela tentokrát mnohem více respektuje svoji kvalitní metalovou minulost a nová deska se jeví spíše jako pokračování temně post-metalového „Precambrian“ z roku 2007, než umírněného a neškodného prvního dílo letošního dvojalba.

THE OCEANNahrávku otevírá masivní, téměř desetiminutový, titulní kus, do kterého kapela nahustila, všechny aspekty současných THE OCEAN. Jsou tam drtivé riffy, výbušné bicí i akustické brnkání, smyčce, řev i melodické zpěvy. Kapela hřmící pasáže prokládá těmi vzdušnými, melodickými, ale tentokrát je mnohem úspěšnější. „Anthropocentric“ je obdivuhodně rozmanité, ale jako celek působí přehledně a logicky. V každé skladbě lze nalézt něco zajímavého, v „She Was The Universe“ je to chytlavý refrén kontrastující s počáteční valivou hradbou, v prvních dvou dílech „The Grand Inquisitor“ jsou to výborné kytary, v divoké „Sewers Of The Soul“ nečekaně „true“ metalové sólo a v třetím dílu „The Grand Inquisitor“ jsou to ženský zpěv, klávesy a smyčce. Zejména ty odlehčené úseky s melodickým zpěvem, které na „Heliocentric“ nejvíc drhly, jsou zde mnohem lépe vymyšlené a nepůsobí tolik kýčovitě. Je jich méně a fungují spíše jako zklidňující předěl, který nechá posluchače odpočinout od typicky „oceánského“ postmetalového hromobití. V tomto ohledu se povedla především instrumentálka „Wille Zum Untergang“ se svoji příjemně zadumanou postrockovou atmosférou. Tu však vzápětí vystřídá hlasitý a skočný rockový kousek „Heaven TV“ a já se nestačím divit, jak do sebe vše zapadá a jak je album zábavné.

Další zásadní změna se odehrává překvapivě ve zpěvu. Loic Rossetti se nepouští tolik do toho jemného melodického vokálu, který není úplně jeho parketa a věnuje se spíše řevu. Rázem není tak toporný jako na „Heliocentric“ a jeho ostrý zpěv desce mnohem více sluší. Všechny nástroje vynikají osobitým stylem hraní (zejména styl bubnování dělá desku zajímavou), ale i přes výrazné instrumentální dovednosti a snahu o moderní pojetí zůstává pro album prioritou živelný a strhující metalový nářez, za což zvedám palec především.

„Anthropocentric“ je samozřejmě, jak bývá u téhle party zvykem, textově koncepční dílo. THE OCEAN pokračují ve svém vznešeném filozofování, které se tentokrát věnuje úloze lidstva ve vesmíru. Do metalové hudby zapracovali myšlenky klasiků (Dostojevskij, Nietzsche) a řeší teze, které určují člověka jako hlavního hybatele světového vývoje (!).

Kapela působí na „Anthropocentric“ sympaticky nadžánrově a její chuť nestát na místě a pilovat svůj projev k dokonalosti tentokrát slaví úspěch. Nový model použitý na „Heliocentric“ skombinovali se starší více zuřivou tvorbou a vše je tak, jak má být. Srovnávat švýcarsko-německý band s konkurencí aktuálně moc nejde, neboť si vypracoval natolik svébytnou tvář, díky které jsou okamžitě jasně rozpoznatelní a od konkurence se odlišující. THE OCEAN aktuálně razí heslo „Tvrdost a přesto melodie“ a na rozdíl od stagnujících kolegů MOUTH OF THE ARCHITECT, ISIS (R.I.P.), NEUROSIS anebo již delší dobu mlčících CULT OF LUNA se dokázali posunout správným směrem. Tak tedy, nakonec přecijen. Bravo chlapci!

 17

Verdikt

Druhý díl koncepčního dvojalba je překvapivě o něčem jiném, než ten první. THE OCEAN se částečně vrací ke svému tvrdšímu, mnohem více metalovému vyznění, které kombinují s melodiemi, a výsledek se překvapivě blíží k úplné dokonalosti.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
6,3 / 10
Čtenáři
7,7 / 10

Další informace

Stopáž: 50:01

Produkce: Julien Fehlmann & THE OCEAN
Studio: La Chaux-de-Fonds (Švýcarsko)

www.theoceancollective.com

Sestava

Skladby

  1. Anthropocentric
  2. The Grand Inquisitor I: Karamazov Baseness
  3. She Was The Universe
  4. For He That Wavereth...
  5. The Grand Inquisitor II: Roots & Locusts
  6. The Grand Inquisitor III: A Tiny Grain Of Faith
  7. Sewers Of The Soul
  8. Wille Zum Untergang
  9. Heaven TV
  10. The Almightiness Contradiction

Diskografie

Anthropocentric (2010)
Heliocentric (2010)
Precambrian (2007)
THE OCEAN / BURST (7'' split) (2005)
Queen Of The Foodchain / Inertia (2005)
Aeolian (2005)
FluXion (2004)
Fogdiver (2003)
Islands / Tides (2001)

Jiné pohledy

Dalas
6,5 / 10

Prakticky sem můžu zkopírovat text kolegy Thorna. I u mě si THE OCEAN po předchozím nemastném neslaném pokusu napravili reputaci, ale ani já přesto nehodlám skákat nadšením. V bodování však budu o něco štědřejší. ... [20. prosince 2010]

 

Thorn
6 / 10

"Anthropocentric" je aspoň minimálnou rehabilitáciou po nemastnej-neslanej, o kúsok staršej, "slnečnej" dvojičke. Priamočiarosť a väčšia zovretosť nahrávke prospeli (že by za ňou bol fakt, že Staps sa o doterajší skladateľský monopol začal deliť s Jonathanom Nidom, autorom dvoch skladieb?), THE OCEAN sa opäť vrátili k surovšiemu vyzneniu, takže uvoľnenejšie pasáže vyniknú o to viac: za tú najvýraznejšiu vďačia "annekeovskej" speváčke Sheile Aguinaldo, ktorá ozvláštňuje "The Grand Inquisitor III: A Tiny Grain Of Faith". I tak je "Anthropocentric" až príliš predvídateľnou doskou, na ktorej hobľovačky znejú presne tak, ako by ste čakali a ich melodické protipóly neprekvapia o nič viac. "Karamazovský" koncept a urputný boj proti kresťanstvu v spojení s neskrývanými umeleckými ambíciami, ktoré napĺňa len dizajn obalu, môj dojem, že THE OCEAN si toho na svoje plecia nakladajú priveľa, nevyvrátili. ... [20. prosince 2010]