Pokud detailněji sledujete současnou kalifornskou BDM scénu, jistě dobře víte, že v krajích mezi Sacramentem a Los Angeles momentálně vládnou bok po boku technika a melodie. Inu, západní pobřeží Států dnes reprezentuje především sofistikovaná produkce kapel typu ODIOUS MORTEM, THE FACELESS, ARKAIK, ELEMENT, SEVERED SAVIOR a koneckonců i DECREPIT BIRTH. V ústraní však dlí i spolky, pro něž jsou výrazy jako „melodie“ nebo „přístupnost“ pojmy extrahovanými ze zapovězeného slovníku cizích slov. Ukázkovým příkladem jsou INHERIT DISEASE, čtyřhlavá sestava ze Santa Barbary, již osm let neúnavně přísahající na okrajový BDM.
Činnost sympatického kvarteta jsem poprvé zaregistroval před čtyřmi lety, a to při příležitosti vydání debutové desky „Procreating An Apocalypse“ (bez mučení přiznávám, že se tak stalo především proto, že sbírka nesla neomylnou pečeť Unique Leader Records). S odstupem času však nelze prvotinu INHERIT DISEASE hodnotit jinak než jako zcela standardní death metalový produkt. Cožpak o to, energie z třicetiminutového záznamu doslova stříká, nicméně s originalitou a tolik potřebnou snahou odlišit se od početného stáda je to o poznání horší. Díky nepříliš poutavé vokální performanci a občasným hluchým místům, trochu alibisticky zamaskovaným tuctovým slamováním, sahám do poličky pro první desku INHERIT DISEASE již jen velmi zřídka. Dnes však má ruka míří o necelý centimetr vedle, právě tam se totiž usídlila novinka „Visceral Transcendence“, mimochodem opět disponující prominentní visačkou výše zmíněného labelu z Los Osos.
První otázka samozřejmě zní, zda se INHERIT DISEASE zamysleli nad svým počínáním a dokázali nahrát o poznání nápadnější album. Odpovím vám trochu šalamounsky: z části ano. Na úvod volám k odpovědnosti pana Obieho Fletta, konkrétně pak jeho neslaný nemastný „guttural growl“, jenž se ani na druhý pokus nedokázal odpoutat od hranice průměru. Osobně nejsem kdovíjakým přívržencem extrémně okrajových vokálů, nicméně s uměním takových kapacit, jako jsou A. J. Magana nebo třeba Matti Way, nemám absolutně žádný problém. V této souvislosti je nutno poznamenat, že za hlubokými hlasivkami obou výše uvedených hrdelních virtuózů bezbarvý Flettův growling poněkud zaostává. Možná to registrují i samotní INHERIT DISEASE, neboť k nahrávání „Visceral Transcendence“ přizvali hned čtyři hostující vokalisty. Ke škodě věci je nutno konstatovat, že nevýrazné představení ve stínu mikrofonu trochu pozvedli pouze Justin Richey (RETCH) a Samur Khouja (DYSTROPHIC), kteří společně zapěli v epilogu desky „Maelstrom Of Vindictive Torment“. Další diskutabilní položkou budiž kytara v držení Dereka De Roose. Ano, šestistrunka sice je na slušné technické úrovni, nicméně na druhou stranu neprodukuje dostatečné množství nosných a skutečně výrazných riffů (výjimkou je třeba skladba „Hivemind“, ze které trochu cítím práci starých SUFFOCATION nebo i DEEDS OF FLESH v období neopakovatelného záznamu „Inbreeding The Anthropophagi“). Trochu nápaditější je basa, jež rozhodně nezůstává slepě vězet ve stínu kytary, a naopak s chutí podniká mysl občerstvující výlety mimo rámce šestistrunných linek. Posledním dílem skládanky je bicí souprava a její správce Dan Osborn, který odvádí vcelku slušnou práci, příště však bude již nutné trochu zredukovat přímočaré pasáže a vsadit na rytmicky pestřejší kartu. Krok INHERIT DISEASE směrem k techničtější žánrové podobě podporuje i průrazný, krystalicky čistý zvuk ze Seahorse Sound, přičemž mastering proběhl v římském studiu 16th Cellar. Zdá se, že sklepení v držení Stefana Morabita se pomalu stává Mekkou moderní death metalové kultury (ve Věčném městě se odbyl i mastering druhého alba techniků ARKAIK „Reflections Within Dissonance“, standardně zde nahrávají domácí kapely HOUR OF PENANCE a FLESHGOD APOCALYPSE).
„Visceral Transcendence“ beru jako první fázi přerodu INHERIT DISEASE v čistě technické death metalové těleso. Je znát, že kalifornská sestava za čtyři roky hodně vyrostla po stránce instrumentální, nicméně po stránce skladatelské to zatím to pravé ořechové rozhodně není. INHERIT DISEASE i tak odvedli dobrou práci, teď ještě vymyslet nějaký typický „trademark“, pečeť vlastní výjimečnosti.
