Naprostá nutnost pro milovníky technického death metalového pidlikání a extrémně muzikantsky nabušených úchyláren za hranicí zdravého rozumu. Pokud jste příznivci neobvyklých instrumentálních úkazů na brutální scéně, budete se u BRAIN DRILL oblizovat až za ušima. Californští řezníci jsou rovnoměrně postaveni mezi kytarové hypernakouřené riffovačky a tapované vyhrávky, jejich rychlost je však nepřekonatelná a v technickém diktátu nepolevují ani na vteřinu. Kytara se s basou neustále honí na pražcových dostizích, u kterých nelze jednoznačně určit vítěze. Možná je až škoda, že se oba strunné nástroje neustále tahají o místo na slunci, kdyby se místy trochu (a opravdu jen málo) ubralo z plynu, otevřel by se jednoznačně určený prostor pro jeden nebo druhý nástroj, který by byl jen ku prospěchu věci. Takto jsou vaše uši vystavené neuvěřitelnému tlaku, ve kterém do vás během jediné skladby BRAIN DRILL nasolí tolik not, že každé jiné kapele by to stačilo na celé album.
Pokud jste z předchozího textu dospěli k závěru, že BRAIN DRILL budou nějaký masakr, dospěli jste správně. Mega technický death metalový buldozer v závodní úpravě. Kapela má osobitý a nepolevující styl, což mohu kvitovat s povděkem. Díky dost striktnímu technickému diktátu však jednotlivé skladby trochu splývají a tvoří jednu velkou nakouřenou kořeněnou směs technických kudrlinek, které se topí v brutálním zvukovém kabátci. Ale co vlastně chtít v tomto stylu víc? V porovnání se současnou špičkou technického extrému jsou BRAIN DRILL mnohem více nekompromisní a to i v porovnání s extraligou instrumentální řezničiny formátu BENEATH THE MASSACRE. Nepolevují v rychlosti, zbytečně nesekají, ženou se stále kupředu jako závodní chrt. U „Quantum Catastrophe“ si neodpočinete, nelze relaxovat, toto je patologický ušní průplach, jedno dlouhé death metalové sólování rozsekané mezi osm skladeb. Poctivá defragmentace mozku.
Mnoho kytaristů a basáků bude chtít hodit svá fidlátka ze skály, až tohle uslyší. Když si vezmete, že jde teprve o druhé oficiální plnohodnotné album kapely, nedokážu si dost dobře představit, jak bude vypadat album další. Možná bubeník Ron Casey by mohl ještě trochu zapřemýšlet, kam to celé dál posunout, přeci jen je poznat, že se z celého kvarteta podílí nejméně na skladatelském procesu. To je však slabý argument pro to nedat BRAIN DRILL vysoce nadprůměrné hodnocení. Už jen proto, že tuto kapelu si zapisuji velmi tučným písmem do svého notýsku na stránku „MUSÍM VIDĚT ŽIVĚ“ do kolonky „technické šílenství“. Pro informaci mají na této stránce jen dva sousedy. BEHOLD... THE ARCTOPUS a PSYOPUS.
