SOULFLY - Omen

SOULFLY - Omen

SOULFLY - Omen

SOULFLY - Omen

Čas od času si kladu otázku, jaké by to asi bylo, kdyby takový recenzent měl při svém pojímání se nad tím kterým hudebním opusem možnost jakési zpětné vazby. Neboli kdyby mohl nahlédnout do budoucnosti, aby zjistil, jak je tam dejme tomu po dalším čtvrtstoletí nazíráno na dané album v situaci, kdy jeho interpret bude (třeba) brán za legendárního klasiku stylu a na stránkách webových magazínů, podobných tomu z Metalopole, bude v rámci rubriky typu „Vykopávky“ probírána celá jeho diskografie. Kdyby věděl, že právě poslouchá věc, která se sice momentálně tváří jako pouhopouhý další příspěvek do seznamu řadových alb, ale z níž kladivo času vytepe v průběhu následujících desetiletí monument, k němuž se později bude vzhlížet s obrovskou pokorou a nejvýše ze všech.

Změnilo by to něco? Myslím, respektive doufám, že ne. Vždyť výjimečnost, ať už ve smyslu zodpovědné hudební progrese či naopak špičkového provedení rutiny, by měla být vždy rozpoznatelná na první poslech a ne až když se vícero posluchačů shodne nad tím, že tady opravdu o něco jde. I když, samozřejmě, vzájemnou souvislost ani tady nemůžeme popírat.

SOULFLY

Ale proč o tom mluvím právě u „Omen“ alias sedmé studiové nahrávky páně Cavalerových SOULFLY? Pominu-li právě zmíněné nenápadné náznaky jisté výjimečnosti (vysloveně osudový název alba či jeho pořadové číslo), musím především uvést, že mne tahle starých pořádků milovná deska natolik oslovila, že jsem zkrátka při přemýšlení o ní dospěl až k výše uvedeným řádkům. Je skutečně možné, že právě „Omen“ bude někdy později jedním z vyvolených, na jejichž adresu se budou pět ódy z nejhlasitějších?

Pokud vezmeme v úvahu jistá vývojová stádia produkce SOULFLY jako takové (tedy nejprve gradace sepulturovské „ex-roots“ moderny až ke známé „world music“ a naproti ní návrat k syrovým thrashovým kořenům na posledních dvou albech, podobně jako v rámci projektu CAVALERA CONSPIRACY) a jejich nezpochybnitelnou svébytnost, pak si dovolím tvrdit, že určitě. Max Cavalera zde v tomto duchu ohlodal své dávné metalové dovednosti až na úplnou kost, naordinoval jim regenerační balzámové koupele a pak, když se úplně zocelily (v tom nejširším slova smyslu), nasekal s nimi takový thrashmetalový koktejl, až z toho na jednoho jdou mrákoty. A všechno to do sebe zapadá jako ozubená kola kdesi v útrobách obrovského hodinového stroje, bijícího každou celou s neotřesitelně drzou razancí, s jakou nedávno vtrhli maskovaní policisté – demonstranti do své Alma Mater. Primitivní (někdy až doslova) riffy, poskládané a užité tak, že si řeknete, sakra, jaktože to ještě nikoho nenapadlo, třeštivé refrény na úrovni mimosmyslových vnuknutí a všudypřítomná temná špinavost, beroucí si své i v punku, hardcoreu a deathmetalu. Chvílemi je to až dětinsky čitelné, ale funguje to, namouduši, funguje jako už dlouho ne. A to prosím pěkně nechci říkat na adresu mnohých minulých alb SOULFLY nic špatného.

A kdeže je zmínka o tradičních hostech, producentovi či nejlepší skladbě alba, ptáte se? K čertu s nimi!

 87

Louis

Verdikt

Nemluvme o SEPULTUŘE, prosím. Soudě dle „Omen“ ovšem věřím, že až k TOMU jednou dojde, roztrhá nás to všechny na kusy.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
6,5 / 10
Čtenáři
5,8 / 10

Další informace

Stopáž: 51:36

Produkce: Max Cavalera a Logan Mader
Studio: Edge Of The Earth Studios, Los Angeles

www.soulfly.com

Sestava

Skladby

  1. Bloodbath & Beyond
  2. Rise Of The Fallen
  3. Great Depression
  4. Lethal Injection
  5. Kingdom
  6. Jeffrey Dahmer
  7. Off With Their Heads
  8. Vulture Culture
  9. Mega-Doom
  10. Counter Sabotage
  11. Soulfly VII
  12. Four Sticks
  13. Refuse/Resist
  14. Your Life, My Life

Diskografie

Enslaved (2012)
Omen (2010)
Conquer (2008)
Dark Ages (2005)
Prophecy (2004)
3 (2002)
Primitive (2000)
Soulfly (1998)

Jiné pohledy

6,5 / 10
Je třeba si nalít čistého vína přátelé. Max Cavalera od svého nešťastného odchodu ze SEPULTURY v roce 1996 žádnou zásadní nahrávku nevydal a hudebně se potácí spíše v průměru, než že by stvořil něco velkého. Aktuální „Omen“ pokračuje v nastoupené cestě k metalovým kořenům, kterou Max započal na albu „Conquer“, ale stejně jako všechny předchozí alba SOULFLY ani novinka nic převratného nepřináší. Ano, je tu pár dobrých skladeb, za zmínku stojí určitě „Rise Of The Fallen“ a „Lethal Injection“, které díky vkladu hostujících muzikantů (Greg Puciato, Tommy Victor) z jednoduchého modelu metalového hoblování trochu vyčnívají, najde se i pár zajímavých kytarových motivů, možná dokonce bude i „Omen“ v diskografii SOULFLY ten jednooký, který je mezi slepými králem, ale celkově převládá pocit omílání již mnohokrát slyšeného. Zkrátka typický Max, od kterého se už asi žádných překvapení nedočkáme.
Sicky | 1. října 2010