PAIN OF SALVATION - Road Salt One

PAIN OF SALVATION - Road Salt One

PAIN OF SALVATION - Road Salt One

PAIN OF SALVATION - Road Salt One

Tak už je to definitivní, z Daniela Gildenlöwa se nám vyklubalo květinové dítko. Pokud jste snad ve skrytu duše doufali, že před půl rokem vydané EP „Linoleum“ bylo jen jednorázovým experimentem na pošťouchnutí připravenosti fanoušků, doufali jste marně. A už jasně bílý obal s obrázkem skupiny a buklet plný „přírodních“ fotografií musí trknout i slepého, že přerod téhle kapely je zase jednou definitivní a se vším všudy. Pózy nahodit, teď!

PAIN OF SALVATIONPokud budeme chtít nejlépe přiblížit obsah „Road Salt One“, musíme pochopitelně zůstat u LED ZEPPELIN, přihodit DOORS, THE WHO, a já nevím, kdo všechno vás při poslechu může napadnout. Retro let sedmdesátých – řečeno třemi slovy. Ale stejně jako při „Linoleu“ zapomeňte na nějaké vykrádání mrtvých ikon. PAIN OF SALVATION se do těch let prostě přerodili se zachováním svého vlastního já. Půjčili si image, zvuk a další nezbytné propriety a naroubovali na ně svůj rukopis. A hodně zjednodušeně řečeno, pokud se v souvislosti se „Scarsick“ hovořilo o větší přímočarosti, pak na novince tahle tendence pokračuje ještě dál. Pochopitelně.

Vrchol mezi vším tím rockovým riffováním cítím v „Sisters“, jasně nejsilnější písni celého alba (a odpouštím i ten „půjčený“ motiv ze Shreka). Rozjitřený klavír, citlivý, opatrný začátek, přerod v tradičně výstavní refrén a všechno to postupně sílí, graduje. Tohle je zkrátka pecka. Povedla se i „motlitba“ „Of Dust“, kde hlas je alfou i omegou všeho, příjemný je klavírní valčíček „Sleeping Under The Star“, rozhodně potěší i dvojhlasem tažená odpichová hitovice „Curiosity“ či závěrečný neurotický monument „Innocence“. Ani zbytek není špatný, jen holt předvídatelný, čitelný a nijak překvapující rokec. Na majitele limitovaného digipacku pak navíc čeká ještě přivítání v úvodní vokální harmonii jak od QUEEN v nejlepších číslech a prodloužené verze dvou dalších písní. Není to málo, není to moc.

Závěrečné resumé musí být tedy nutně podobné tomu z před půl roku. Pokud vám nevadí, že „Road Salt One“ je defacto obyčejné retro, že typické harmonie a parádičky byly zredukovány na nezbytné minimum a tudíž tak na sebe veškerou pozornost strhává (po vzoru velkých zpěváků let sedmdesátých) pan kapelník, budete zřejmě spokojeni, možná i nadšeni. Taktéž vaše srdce určitě zaplesá, cítíte-li se dobře ve starém hardrockovém kabátě a dosavadní tvorba Švédů se vám zdála příliš složitá. Osobně však cítím značné rezervy v „neoposlouchatelnosti“ materiálu, chybí mi košatější aranže a ani ze „starého“ zvuku jsem si na zadek zrovna nesedl, a tak moje hodnocení ani nemůže být jiné, než nakonec je. Upřímně ale musím doznat, že jsem se před vydáním obával mnohem horšího výsledku.

 41

Darkmoor

Verdikt

Co na "Linoleu" započalo, "Road Salt One" rozvíjí. Osolme si bulvy...

Hodnocení

Autor
6,5 / 10
Redakce
7,7 / 10
Čtenáři
7,1 / 10

Další informace

Stopáž: 55:33

www.painofsalvation.com

Sestava

Skladby

  1. What She Means To Me
  2. No Way (extended version)
  3. She Likes To Hide
  4. Sisters
  5. Of Dust
  6. Tell Me You Don't Know
  7. Sleeping Under The Stars
  8. Darkness Of Mine
  9. Linoleum
  10. Curiosity
  11. Where It Hurts
  12. Road Salt (extended version)
  13. Innocence

Jiné pohledy

Louža
9,5 / 10

PAIN OF SALVATION po osmé a opět jinak. Po rozpačitém EP předcházející novinkové album jsem znejistěl stejně jako většina příznivců kapely, ale čas mé výtky vstřebal. Je pravda, že je "Ivory" doslova prošpikováno retro odkazy. Je pravda, že se hudební tvář kapely pozvolna zjednodušuje. Je pravda, že už to není moc metal. Málokdo však zmiňuje široký stylový záběr nových skladeb. Album obsahuje snad vše od blues, jazzu, rocku až po umcaca tradicionál, jak vystřižený z vesnických zábav. Notiček sice ubylo požehnaně, ale v jistém smyslu to albu pomohlo zvýraznit talent předáka, který by jen stěží dosáhl křehkého efektu ze "Sisters" podložen hromovými bicí a romantickými zboostřenými beglejty. Je to právě absence metalu, stylová variabilita a přítomnost éterického (až se tají dech) emočního krásna, které mě k albu pudí i přes výtky okolí, že jsou to "měkký cajdáky pro uspávače hadů". Intimní atmosféra alba mi sedí stejně dobře, jako svého času nedostižné "BE" a dává zapomenout na neosobní přetvrzelý "Scarsick", k němuž jsem si nikdy pořádně nenašel cestu. Album je únikovým východem pro všechny progresivním metalem prokleté duše volající po spáse bez popření oblíbených ikon. ... [5. listopadu 2010]

 

Shnoff
6 / 10

"Sisters" je skvělá. Ale celkově se mi ten aktuální přerod PAIN OF SALVATION nelíbí. ... [26. května 2010]

 

Stray
7,5 / 10

A vývoj pokračuje správným směrem, byť nové album za "Scarsick" přeci jen zaostává. Zčitelnění výrazu PAIN OF SALVATION považuji za ten nejlepší možný způsob, jak se nestát po letech a mnoha albech nudnými veličinami hrajícími svůj "prog-metal" pro jakési nepočetné akademiky. Na druhou stranu - "Road Salt One" není ani úlitbou početné lidové obci, která se Švédům stále ještě vyhýbá a vypadá to, že tomu tak bude až do konce. Takže zjednodušení ano, ale prvoplánovost ani náhodou. V hlavní recenzi zmíněné "retro" na "Road Salt One" sice slyším, ale nelze o něm říci, že zde dominuje - občasné názvuky pozdních THE BEATLES nebo některých folkařů ze stejné doby (Simon, Garfunkel) jsou k mání, ale to je tak všechno. Žádný hardrock let sedmdesátých se nekoná. Ano, samozřejmě souhlasím s tvrzením, že skupina nyní uznává o poznání více přírodní a syrovější výraz, ale podává jej podle mne se současným feelingem a citem pro opravdu dobré intimní songy. Zvuk nahrávky osobně považuji za moderní a velmi "cool" (čtěte netypický). Hlas Daniela Gildenlöwa dominuje a je zde ústředním bodem energie každé ze zdejších skladeb. Nejsilnější je samozřejmě "Sisters", což je parádně kypící valčík s nepřeslechnutelným klavírním motivem, ale nezaostává ani jakýsi alternativní rock ´n´ roll - "made in severské lesy" - "Linoleum". Jde patrně o skladby, ve kterých to kapele sluší nejvíce. Zbytek materiálu je buď dobrý a povedený ("No Way", "Curiosity", "Innocence" nebo takřka ambientní titulní song) nebo jej cítím tak nějak standartně neutrálně (můj vztah k POS v minulosti starší než právě uplynulých šest let). Já osobně jsem tedy s prvním dílem "Road Salt" spokojen, ne však jako u "Scarsick", ale více než u toho, co kapela předváděla v letech 1996-2004. ... [25. května 2010]