Není tomu tak dávno, co některá tuzemská hudební periodika zařadila plzeňské SCISSORHANDS mezi nejzajímavější hudební objevy poslední doby. Ten však, po přestupu hlavního tvůrčího mozku (nyní vystupujícího pod přezdívkou Tuzex) do řad zavedených SUNSHINE, neměl dlouhého trvání a zdálo se, že zůstane pouze u nenaplněného „demáčového“ příslibu. Z tohoto důvodu se jako překvapující jeví snaha v poslední době agilního vydavatelství X-Production, které přišlo s tímto pomníčkem.
Proč pomníčkem? SCISSORHANDS spojili své síly pouze za účelem pořízení „Super Tuzex Bros“. Nechystají žádné koncerty, žádné další aktivity. S tvorbou kapely jsem měl doposud poprvé a naposled tu čest před čtyřmi lety během jejich pražského koncertu. Koho by tehdy napadlo, že kapela hrající pro prázdný sál bude o několik měsíců častým tématem diskuzí hudebních kritiků. Jednoduché a přímočaré rock´n´rollové vypalovačky sice nezapřely schopnost kapely nasávat „ty správné“ vlivy, ale o nějaké další nadstavbě, která by skupinu vyčlenila z řady podobně znějících kapel, nemohlo být příliš řeči. V tomto směru jsou písně z recenzovaného alba už podstatně dále. Odpovědí na otázku, cože to na těch plzeňských je tak zajímavého, může být hned několik. Ta první, jež přijde na mysl, je bezpochyby lehkost, s jakou skupina tvoří chytlavé a lehce zapamatovatelné popěvky. To lze prakticky prohlásit o každé z devíti skladeb, snad vyjma závěrečné vypalovačky „spr txz brs“, kterou možno s trochou nadsázky brát jako odkaz na aktuální projekt hlavního tvůrčího mozku SCISSORHANDS.
Stísněný prostor vymezený několika akordy a nekomplikovanými rytmy je pro kapelu naopak výhodou. Asi nikdo nebude popírat, že jsou zde cítit silné vlivy například britské indie scény, ovšem tyto SCISSORHANDS přebírají bez nečistot v podobě neduhů typických pro mnohé tuzemské rockové kapely. Jinými slovy, jejich nahrávce i přes zřejmou nepůvodnost netrčí sláma z kapsy a to je možná jeden z dalších důvodů, proč se před pár léty o nich tolik hovořilo. Co se týče jednotlivých položek playlistu „Super Tuzex Bros.“, tak ty nepostrádají klasickou dramaturgii, kde rychlejší a dravější skladby („Fake Lady Ann“, „About You – Without You“...) střídají ty uvolněnější a řekněme, že i zpěvnější (podařené skoro reggae „Mars“ anebo na albu asi „nejpopovější“ „Just Tomorrow“). Tuzexův vokál, střídající ukřičené až frackovitě afektované polohy s těmi uvolněnějšími, nemusí sedět každému, ale faktem je, že jako poslední chybějící díl stavebnice zapadá do tohoto řízného rock´n´rollového kolotoče naprosto přesně.
Nevím, jestli byl už od počátku záměr nahrávku opatřit tak syrovým a nepříliš košatým zvukem, ale nelze se ubránit pocitu, že „Super Tuzex Bros“ by místy slušel více „vzletnější“ zvukový kabátek, ve kterém by nebyly všechny nástroje v jedné přímo se valící zvukové kouli. I s tímto (samozřejmě jak pro koho) nedostatkem lze existenci tohoto počinu přivítat. Není to jen pouhý splacený dluh těm, kteří do SCISSORHANDS vkládali veliké naděje, ale především podařená nahrávka pro fanoušky řízné kytarové muziky. I když já osobně bych se superlativy přesto šetřil, toto album by dle mého názoru nemuselo a nemělo, i přes ukončení existence jeho tvůrců, zas tak rychle zapadnout.
