Tak je to tedy definitivní! Dva roky starý debut „The Invocation Of Demise“ byl skutečně jen takovým prvním a zároveň posledním výrazným varováním. Novinka „Contamination“ je totiž ve všech ohledech dál. Švédský kvartet se nyní definitivně vyprofiloval jako partička nesmlouvavých chasníků, která si očividně nehodlá brát servítky. Revoluci od nich nečekejme, ale zatraceně intenzivní muziku rozhodně ano.
Nezbytné klišé v podobě intra „Advent...“ na úvod dobře poslouží i jako poslední možnost dát se včas na útěk, neboť to, co přijde po něm, už nebude projevovat tolik soucitu. VALKYRJA všechno vsadili na co nejintenzivnější projev a temnou atmosféru plnou misantropie a odlidštěnosti. Hned od počátku nasazují vysoké a místy až zničující tempo, jehož občasné zvolnění je pouze krátkým vydechnutím před dalším zběsilým rytmickým útokem. V jejich pojetí se však nejedná jen o na maximální možnou mírou vybičovanou agresivitu, okleštěnou o jakékoliv další prvky. Právě naopak. Švédové optimálním způsobem inklinují i k techničtější hře. To se nejčastěji projevuje slušnou rytmickou variabilitou, která se rozhodujícím způsobem podílí na schopnosti alba udržet posluchačovu pozornost a napětí po celou délku přesahující hranici 56 minut, což v případě takto pojaté produkce není rozhodně málo. VALKYRJA tak i navzdory smrtící intenzitě svého hudebního projevu dokáží natáhnout stopáž jednotlivých skladeb do skutečně úctyhodných časů, aniž by však přitom mlátili prázdnou slámu.
Album sice objímá poměrně konstantní chladná atmosféra, ale skupina i na takto omezené ploše dokáže vykouzlit pestrý rejstřík nálad a pocitů, a to bez narušení atmosferické celistvosti nahrávky. Agresivní vokál, mísící v sobě jak prvky blackového skřehotání, tak i deathového growlingu, celkem věrně vystihuje podstatu „Contamination“. Jeho nelítostné vyznění dokonale zvýrazňuje misantropické emoce, prýštící z tohoto díla do všech stran. Švédská čtveřice se však v žádném případě nebojí ani melodií. Těm je věnován trochu omezenější prostor, aby však o to více osvěžily nelítostně vpřed pádící metalovou mašinerii. Mnohdy se jedná o nenápadně znějící motivy na pozadí, tvořící pouze komparz ústřední kytarové lince a jindy zase VALKYRJA ukáží i o něco přívětivější tvář a na okamžik přenechají prostor melodičtější kytaře (např. „Catharsis /Contaminate The Earth/“), kterou však zanedlouho smete salva severských riffů.
Domnívám se, že tady máme dostatek důvodů, proč tentokráte nemusíme řešit nějakou originalitu a podobné záležitosti. Švédové se navíc ani netváří, že by snad svojí muzikou snažili zdolávat nějaké obzory. Pokud tedy za ně nepovažujeme míru agrese a energie, kterou byli schopni do „Contamination“ doslova naládovat. Reklamní nálepka na obalu CD hlásí, že zde máme co dělat s materiálem pro fanoušky NAGLFAR anebo DISSECTION. Já osobně bych ale viděl paralely spíše s norským válcem MYRKSKOG, konkrétně jejich opusem „Deathmachine“, a to především díky odlidštěnému a naprosto devastujícímu vyznění s nenápadným, ale citelným industriálním podtónem. Ale čert vem přirovnání! S hodnocením druhého alba těchto Švédů si prostě vystačím s omšelým konstatováním, že „Contamination“ prostě zabíjí!
