„Dobře tedy, když je tvá dcera tak chytrá, ať přijde zítra ke mně, ale ať to není ani ve dne ani v noci, ani ustrojená ani nahá, ani pěšky ani na voze.“ To byl chalupníkovi zase kámen na srdce.
Chalupníkovi se dle příběhu Boženy Němcové „O chytré horákyni“ sice v onu chvíli přitížilo, ale vše nakonec, jak většina z nás již ví, dobře dopadlo. Ať se bráním, jak se bráním, tak mě hudební tvorba chicagské šestky nejen tuto českou pohádkovou klasiku neskutečně připomíná. Už jen původ názvu kapely WILCO (Will Comply - bude vyhovovat, přizpůsobí se) jakoby moje dojmy ze zvláštních souvislostí jenom utvrzoval.
Když už jsme u těch pohádek, tak partička z větrného města vlastně taky vaří takovou sekyrkovou polívku. Paňmámo, dejte mi ještě trošku toho rockového omastku, nebylo by pár country brambor a paňmámo na lžičku štipečku folkového pepře pro doostření vaší milostivé chuti, a že byste jistě našla hrstku bluesové majoránky, ať nám ta polívka krásně voní. Máš pravdu Honzo, ta tvoje sekyrková polívka náramně chutná, ale tak trochu připomíná populární bramboračku. I když navenek pánové možná působí trošku dětinsky (viz. DVD kompilace „Ashes Of American Flags“), podobně jako hloupý Honza, přesně vědí co dělají a dělají to hodně dobře. Však také jejich deska „A Ghost Is Born“ získala ocenění Grammy za nejlepší alternativně rockové album roku 2005. Je jasné, že úspěch spojený s cenami v různých (pro někoho pochybných) soutěžích ještě nutně nemusí znamenat kýženou kvalitu, ale pro ty, co mají rádi výše vyjmenované žánry střižené v americkém kabátku, míchají WILCO již od roku 1994 alternativní koktejly příjemné chuti, splňující volně vyřčené podmínky v úvodním odstavci.
Novinka, jejíž název dle prohlášení kapely nejlépe vyjadřuje to, čím vlastně je, ji nachází v nelaciné popové náladě, což je vpodstatě i největší překvapení (i když na popové hraně se vlastně balancovalo odjakživa). Deska vkusně střídá různé nálady ve větší míře než tomu bylo u jakéhokoliv jejího předchůdce. Nacházíme svižnou skotačivost ve „Wilco (The Song)“ či „You Never Know“ se zajímavým textem, zasněnost v „Deeper Down“ a „You And I“, kde se v duetu objevuje půvabná Leslie Feist, nervnost v „Bull Black Nova“ a trošku si posmutníme při „Country Disappeared“. Je zkrátka z čeho vybírat. Muzikanti oživují svůj rozmanitý nástrojový arsenál bez zbytečné pompéznosti a přinášejí jedenáct písní podepřených nevtíravými vokály, ze kterých je cítit ohlédnutí do rockové minulosti. Například v krásně procítěné skladbě „One Wing“ se pomalu začíná vykreslovat ikona Bruce Springsteena, aby nás piánový úvod „You Never Know“ přímo donutil vzpomenout proslulý refrén „Everybody‘s Got A Hungry Heart“. Za pomalou „Solitaire“ by se nemuseli stydět Simon & Garfunkel, v „I´ll Fight“ najdeme střípky kytar připomínající ladění Britů DIRE STRAITS. Jisté příjemné hudebně nostalgické svědění, bez pocitu trapného vykrádání, ve mě sexteto vzbouzí v podstatě neustále.
Pokud máte noční můru z toho, co pustíte ve svém SUV během rodinného výletu, kterého se kromě vašich dětí účastní i rodiče z manželčiny strany, zkuste tyto Američany. Měli byste vyhovět všem napříč generačním spektrem.
Jsme veselé, jsme hravé, nejsme zas tak tuctové blondýny. Jsme WILCO!