Má-li označení INTRONAUT evokovat cestu hluboko dovnitř, dejme tomu do podvědomí, pak si tito samorosti nemohli vybrat lepší název. Titul alba „Prehistoricisms“ pak už jen upřesňuje, jak hluboko se museli INTRONAUTi ponořit pro inspiraci. Abychom si rozuměli, tihle podivíni mumlají pomalé hutné sludge rytmy takovým zvláštním neurotickým a neotesaným způsobem, že doba kamenná vám automaticky přijde na mysl.

Album začíná akustickým brnkáním „Primordial Soup“, které připraví atmosféru pro následující táhlou suitu „The Literal Black Cloud“, bolest a zármutek střídá agrese a vztek. Ano, brutalita a psychedelie jsou hlavní výrazové prostředky kapely INTRONAUT. Agresivita se stupňuje v následující „Cavernous Den Of Shame“ a zůstanu-li věrný paralele z pravěku, tak rozzuřený mamut ničí vše v dosahu. Jedním z vrcholů desky je určitě titulní „Prehistoricisms“, kde těkající zvuky, vokál se zajímavou melodií, neurotické kytary a prapodivné hudební postupy v dokonalé souhře vytvářejí zcela originální obrazy.

Bohužel však na albu „Prehistoricism“ není vše tak dokonalé, jak by mohlo být. Selhání vidím na pozici producentů, kteří nestopli horkou jehlou ušité a nedotažené exhibice objevující se v druhé polovině desky. Materiál v první části alba (skladby 1-5) bych neváhal označit jako excelentní, ale počínaje závěrem páté „Any Port“ se objevují zbytečná sóla na bicí či perkuse a hlavně příliš až jazzového brnkání na baskytaru, které kytary propůjčují zbytečně moc prostoru a její sólování z alba nepříjemně trčí. Nahrávka se tím zašmodrchá a ztrácí kouzlo, které bezesporu mají úvodní skladby. Zkrátka, když mamut běží, zem se třese a duní a vše je v pořádku, jakmile se však zastaví a začne se kochat krásami přírody, celkový dojem drhne. Druhou polovinu desky naštěstí zachraňuje povedená „Australopithecus“ s dvojkopákovou drtičkou a osobitým riffováním v „refrénu“. Na tuto skladbu existuje i temný videoklip, který podtrhuje osobitost spolku INTRONAUT, ideově i projevem zapadajícího do společnosti MOUTH OF THE ARCHITECT, THE OCEAN nebo starších ISIS.

I přes výše uvedené nedostatky se však jedná o nahrávku zajímavou, kterou určitě stojí za to registrovat. INTRONAUT jsou seskupením, ze kterého jde respekt a na post-metalovém kolbišti jde o výrazný zjev, který nás v budoucnu možná ještě pozitivně překvapí.