ACCEPT - Russian Roulette

ACCEPT - Russian Roulette

ACCEPT - Russian Roulette

ACCEPT - Russian Roulette

Poměrně rychlý sled řadových (a většinou také zásadních) nahrávek za sebou ukončili ACCEPT v roce 1986 albem „Russian Roulette“, na jehož obalu se kapela nechala zvěčnit v roli ruských důstojníků, hrajících onu známou hru s revolverem a jediným nábojem v jeho bubínku. Pokud by v tom někdo chtěl hledat nějakou symboliku, určitě by ji našel – události, které následovaly, se pro skupinu do jisté míry rovnaly zmáčknutí spouště v okamžiku, kdy náboj směřoval do hlavně. A svým způsobem to signalizovalo už samotné album, zaštítěné pořadovým číslem sedm, jindy považovaným za navýsost šťastnou záležitost.

S jeho zrodem se totiž do řad ACCEPT vplížila rutina, spolehlivý zabiják všeho exkluzivního a ACCEPT - Udo Dirkschneidernadprůměrného. Zda za to mohly výhradně chladnoucí vztahy v kapele se můžeme jen domýšlet, faktem nicméně je, že určitou roli v každém případě sehrály. „Russian Roulette“ tak po létech hojnosti náhle přináší něco, na co namlsaní fanouškové nebyli zvyklí – třičtvrtěhodinku ve vybrané heavy metalové společnosti ze Solingenu, z níž ovšem jen pramálo zůstává v obvyklé luxusní rovině. Většina skladeb na albu je jaksi utahaných, chybí jim potřebný zážeh, chybí jim životodárná šťáva, a proto všechno nepřináší posluchači tu nejdůležitější věc, tedy onu opravdovou radost z poslechu, dosud (až na výjimky) pravidelně a bohatě naplňovanou. Při tom formálně je vše v pořádku a na výrazových prostředcích skupiny se oproti minulým albům prakticky vůbec nic nezměnilo. I z toho je ale zřejmé, že pes byl zakopán především v hlavách samotných muzikantů, kteří se z role dominátorů světového heavy metalu dobrovolně degradovali o dobrou třídu až dvě níž. Čest jim vpodstatě zachraňují (neříkám, že o některých dalších okamžicích by se ještě nedalo diskutovat) čtyři skladby, jimž naštěstí nechybí nic z poctivého a naplňujícího ducha ACCEPT. „T.V. War“ s krásnými melodickými a vokálními linkami, usazenými na dvoukopákovou taškařici, pochodově řízné „Monsterman“ a „Aiming High“ s dalšími výraznými riffy a rozverně naladěná „Man Enough To Cry“, v závěru nahrávky až nezvykle vířící dění kolem sebe. Na desetiskladbový komplet je to nicméně poměrně málo, a to už vůbec nehovořím například o hnedle se nabízejícím srovnáním s předchůdcem „Metal Heart“.

Než ale stačily odezvy na „Russian Roulette“ dozrát, došlo k jiným, zásadnějším událostem, jež slyšitelně slabší potenciál alba v celkovém kontextu tvorby ACCEPT odsunuly na druhou kolej. Peter Baltes, Wolf Hoffmann a manažerka Gaby Hauke se nechávali čím dál tím více unášet odlehčeným americkým snem, na což zbytek kapely reagoval žádostí o vyhlášení pauzy, v jejímž rámci se Udo Dirkschneider plánoval věnovat svému prvnímu sólovému počinu pod hlavičkou U.D.O. (album „Animal House“ z roku 1987). A jelikož slovo dalo slovo, ACCEPT se nám poprvé na nějaký ten čas odmlčeli.

 4

Louis

Verdikt

Štěstěna je vrtkavá, s tím se při ruské ruletě musí počítat. Nějaký ten pátek to už ví i ACCEPT.

Hodnocení

Autor
-
Redakce
-
Čtenáři
8,2 / 10

Další informace

Stopáž: 43:21

Produkce: Accept
Studio: Dierks-Studios, Stommeln, SRN

www.acceptworldwide.com

Sestava

Skladby

  1. T.V. War
  2. Monsterman
  3. Russian Roulette
  4. It's Hard To Find A Way
  5. Aiming High
  6. Heaven Is Hell
  7. Another Second To Be
  8. Walking In The Shadow
  9. Man Enough To Cry
  10. Stand Tight

Jiné pohledy

Tohle album rozhodně neberu jako výrazný sešup (ten totiž přišel až po něm) nebo jako jedno ze slabších v diskografii Němců. Vyleštěný sound a nezvykle ponuré "germánsko-ruské" chóry z něho dělají jednu z nejzajímavějších sbírek od ACCEPT. Ti se v té době snažily dobýt americký trh a z dnešního pohledu jim za tuto snahu, která však nenašla za oceánem dostatečné odezvy, vděčím. Alba "Metal Heart" a "Russian Roulette" se totiž lesknou svojí davovou přitažlivostí prostřednictvím Dierksovi produkce, která na ničem nešetří. Jasně k britským NWOBHM vzorům už se nehledí (vždyť i Ti buď přijali gargantuovský klávesami nabalzámovaný sound a nebo zanikli - nic mezi), ubylo rychlosti, metalové říznosti i přímočarosti na úkor zpěvných košatých pasáží, ale to vůbec nevadí, naopak takové skvosty jako "Monsterman", "Russian Roulette" nebo naprosto geniální "It´s Hard To Find A Way" si dnes vychutnávám z této kolekce nejraději. Kdeže "T.V.War" a "Aiming High" jak tvrdí Louis. Blbost, tohle album prostě nemá největší sílu v pověstné accepťácké rychlosti.
Stray | 19. prosince 2009