THE BLACK CROWES jsou parta hipíků, kteří hrají hutný blues rock. Na scéně se pohybují od roku 1989, hlásí se k odkazu GREATEFUL DEAD nebo CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL a přestože za celou kariéru stáli vždy poctivě mimo hudební trendy, kupodivu se vždy drželi poblíž vrcholu prodejní hitparády. Nový materiál byl nahráván živě(!) v provizorním studiu kdesi ve Woodstocku, za účasti pár vyvolených fanoušků, kteří se také zapojili, aby byla větší legrace. Samozřejmě masteringem a úpravami ve studiu se vše doleštilo, ale ty základní vibrace tam byly nabušené živě, což se ukázalo jako správná volba, neboť nahrávka má grády. Většina skladeb v sobě obsahuje hitový potenciál, ale nejedná se o žádné líbivé rádiové odrhovačky, všechny kusy jsou zaranžované pro nemalý počet hudebních nástrojů, se stopáží kolem pěti minut a kromě kytar, bicích v každé zahraje ještě harmonika, hammondy, perkuse, mandolína, housle a jiné nástroje, takže nuda nepřipadá v úvahu. Kytary jsou kapitola sama pro sebe, krom toho, že jiná kapela by s těmito nápady natočila tři desky, musím poukázat na to, jak jsou mistrně poskládané dohromady. A v neposlední řadě přispívá k mému nadšení také podařený zvuk. Bože, ty basy!

Velkou pohodu naladí již úvodní „Good Morning Captain“ a i „Been A Long Time“ pokračuje v podobném stylu, pohodový soundtrack k letnímu odpoledni ovšem vyhrotí tříminutové sólo, kdy sólující kytaru, harmoniku či klávesy pohání našlápnutá rytmická sekce, až tlak stoupne do červeného a situaci musí uklidnit následující cajdák „Apalooza“. Hitem č.1 na této desce je určitě pecka „I Ain´t Hiding“, začínající jako oldies disko ze sedmdesátých let, pedal steel kytara brnká hitovou melodii, rozjetý rytmus nutí do skoku a Chris Robinson vtipně zpívá „Stayed On The Dancefloor, Because You Can´t Find The Door...“, zajímavé jsou také lžíce coby perkuse. Jednoduchý riff startuje moji oblíbenou věc, zatěžkaný jižanský rock s názvem „Kept My Soul“, ne nepodobný starším kouskům od ZZ TOP, kytary chrlí parády a skladba se táhne jak bažina v Mississipi. Většina skladeb začíná jednoduše, pozvolna se rozjíždí a ke konci kytary, hammondy nebo jiné nástroje čarují, ale nikdy se naštěstí sólování nezvrhne v bezduchou exhibici. Příkladem pozvolného utahování šroubů a důkaz muzikálního talentu je i zdánlivě odpočinková akustická brnkačka „What Is Home“. Můj další favorit a hit č.2 se jmenuje „Make Glad“, rytmické funky s nakažlivým refrénem, klasika. Dočkáte se i veselého rock´n´rollu s piánem v popředí „And The Band Played On“ a na závěr nechybí, jak se na správné hippies sluší, balada o lásce „Last Place That Love Lives“. Texty rozebírají filozofická témata hodna starých rock´n´rollových bardů, jako: „stále čekám na svou lásku“ nebo „dábel má moji duši“ či „kde je můj domov?“ a podobně. Vtipně je podána vzpomínka na Houston ve skladbě „Houston Don´t Dream About Me“.

Abych jen nechválil, tak tu mám jedno „ale“. Součástí tohoto CD je speciální kód, na základě kterého si můžete z webu THE BLACK CROWES stáhnout dalších devět(!) bonusových skladeb. Vlastně se jedná o druhou část alba s názvem „Until The Freeze“ a bohužel tato bonusová část kvalit „Before The Frost“ zdaleka nedosahuje a mám-li hodnotit dílo jako dvojalbum, tak jdou body výrazně dolů. „Until The Freeze“ tedy odbudu tvrzením, že se jedná převážně o jednodušší country cajdáky a dál to rozvádět nebudu.

THE BLACK CROWES nebyli nějakou dobu aktivní a zřejmě jim hudba chyběla. Tak se vrátili zpět a udělali zatraceně dobře, protože není lepší muziky než té, co hrají muzikanti pro radost, srdcem, s vášní a tváří se u toho jakože o nic nejde. Mám dojem, že toto je přesně ten případ. V souvislosti s „Before The Frost“ mne napadají fráze jako: „blues rock s koulemi, kvalitní muzika, pozitivní vibrace, oldschool, velká pohoda nebo správná muzika na kalbu“. Vyberte si.