KATATONIA - Night Is The New Day

KATATONIA - Night Is The New Day

KATATONIA - Night Is The New Day

KATATONIA - Night Is The New Day

Albumu „The Great Cold Distance“ som bol pred 3 a pol rokom pripravený napariť plný kotol. Nakoniec mi v tom zabránila vlastná blbosť, strašidelná aura kapely, o ktorej si takmer všetci myslia, že to najlepšie predviedla na oveľa starších albumoch. Aby som teda veci uviedol na pravú mieru – „The Great Cold Distance“ je jasný desiatkový album. Ak by som ju nedal albumu, ktorý ako jeden z mála dokážem počúvať opakovane, často a s rovnakou chuťou, bol by som pokrytec ako váza.

KATATONIA

Píše sa však rok 2009 a KATATONIA priniesla pokračovateľa, v tomto prípade doslovného. Názov „Night Is The New Day“ by sa dal s trochou nadsázky pokojne predĺžiť na „Night Is The New Day Is The New Great Cold Distance“. Vecí, ktoré zostali takmer totožné, je neúrekom. Okrem všetkého, čo robí KATATONIU rozpoznateľnou kapelou je to takmer neodlíšiteľný zvuk, aranžérske návyky a hoci som ich nijako hlbšie neštudoval, ešte aj tá Renkseho trauma zo slečny, ktorá mu dala kedysi kopačky sa sem tam ozve v už takmer úsmevnom x-tom textovom pokračovaní. Veci, ktoré robia nový album odlišný, keď už nie od KATATONIE ako takej, aspoň od predchádzajúceho opusu určite, sú opethovská, jemne progresívna melanchólia a viac syntetických a elektronických zvukov. Ak by bolo treba všetko odlišné a nové zhrnúť do jedinej vety, KATATONIA sa v roku 2009 trochu zľakla bohapustých hitoviek a väčšinu náznakov chytľavosti ukrýva do komplikovanejších aranží. Skutočne, pasáž, ktorú by v roku 2006 zhužvali do gule a šmarili po poslucháčovi, tentoraz starostlivo a technicky skladá a prekladá. Papier inak zostáva rovnaký.

Na jednej strane je to fajn, počúvať druhý krát ten istý album by nebavilo nikoho. Na druhej strane zamrzí, že sa kapele nedarí zopakovať zásah, akým bola jedna z najlepších metalových skladieb vôbec, „Soil’s Song“. Nádherným refrénom sa o to síce snaží „Onward Into Battle“, no až tak úplne ono to samozrejme nie je. Vrchol experimentovania a nových inšpirácií kapely sa udeje v „The Promise Of Deceit“, podľa niekoľkých kritérií asi najlepšej skladbe albumu.

Som si istý, že sa od mojich kolegov určite dozviete množstvo dôvodov, prečo je „Night Is The New Day“ zlý album. Odo mňa preto len pár dôvodov, prečo „Night Is The New Day“ nie je skvelý album. V prvom rade, hoci opakovanými posluchmi trochu narastie, stále je na ňom zopár skladieb, ktoré okrem toho, že sú do počtu, príliš nedávajú zmysel. Ďalším dôvodom je oná nešťastná zvuková podobnosť s tým, čo tu už bolo. Vyčítať kapele, že po objavení tak nádherného zvuku by sa naňho hneď aj vykašľala by bolo hlúpe, asi však uznáte, že to na veci nič nemení. V ostatných ohľadoch však „Night Is The New Day“ rozhodne stojí za zadováženie. Nie je v žiadnom prípade zlyhaním ani sklamaním. Je to veľmi dobrý album. A pokiaľ bude kapela váhať, kam sa pohnúť ďalej, aby podobný model nepoužila znovu, čo takto smer načrtnutý v záverečnej „Departer“?

 154

V-dur

Verdikt

Konzervatívny, takmer identický zvuk, aký sme počuli už na "The Great Cold Distance". Oveľa menej výbušnosti a hitovosti, stále však kvalita, akú len tak niekto nemá.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
6,3 / 10
Čtenáři
8 / 10

Další informace

Stopáž: 48:33

Produkce: Nyström, Renkse
Studio: Ghost Ward, Mega

katatonia.com

Skladby

  1. Forsaker
  2. The Longest Year
  3. Idle Blood
  4. Onward Into Battle
  5. Liberation
  6. The Promise Of Deceit
  7. Nephilim
  8. New Light
  9. Inheritance
  10. Day & Then The Shade
  11. Departer

Diskografie

Sky Void of Stars (2023)
City Burials (2020)
The Fall Of Hearts (2016)
Dethroned & Uncrowned (2013)
Dead End Kings (2012)
Night Is The New Day (2009)
The Great Cold Distance (2006)
The Black Sessions (best of + DVD) (2005)
Brave Yester Days (kompilace) (2004)
Viva Emptiness (2003)
Tonight's Music (EP) (2001)
Last Fair Deal Gone Down (2001)
Teargas (EP) (2001)
Tonight's Decision (1999)
Discouraged Ones (1998)
Saw you Drown (EP) (1998)
Sounds of Decay (EP) (1997)
Scarlet Heavens (split 10'' EP) (1996)
Brave Murder Day (1996)
For Funerals to Come (EP) (1994)
Dance of December Souls (1993)
Jhva Elohim Meth... The Revival (EP) (1992)

Jiné pohledy

6 / 10
Ano, jak již bylo zmíněno, zásadním problémem této nahrávky je skutečnost, že kapela víceméně recykluje staré nápady, obměňuje je, pozměňuje aranže, a tak dále, a tak dále... Přes zmíněné nedostatky však album (čí spíše jeho první polovina) dokáže alespoň na chvíli pobavit, takže ve výsledku to až tak tragické není. Pokud se však kapela vydá tímto směrem i příště, bude to už její smrt.
Deadmann | 6. ledna 2010

 

7 / 10
Pokud by KATATONIA změnila svůj osobitý hudební feeling, bude se nadávat na to, že podléhá trendům, popřípadě, že někoho kopíruje. Vzhledem k tomu, že si tato kapela postupem času vytvořila jednoznačný a jedinečný rukopis, kterého se drží, žehráme na to, že se opakuje. Ano zvuk je velmi podobný a aranžérksy jde o typickou práci švédských náladotvůrců, kterou známe z posledních dvou alb. Jen je o něco mírnější a klidnější – stále však dostatečně kvalitní a svojská. Bohužel má tato deska i neduhy svého předchůdce. Tím je určitá splývavost, materiálu. Ten je výtečně vymezený vůči tvorbě kohokoliv jiného, ale uvnitř sebe sama má téměř homogenní složení, díky němuž je stále složitější najít v jednotlivých skladbách rozdílnost.
RIP | 11. listopadu 2009

 

6 / 10
To, co bylo patrné už na „The Great Cold Distance“, je na novince ještě zřetelnější. KATATONIA se prostě opakují. Na tom by samozřejmě ještě nebylo nic špatného, ale problém je ten, že to celé nyní působí poměrně nezáživným a bezbarvým dojmem. Na albu se sice najdou zdařilé emotivní písně jakou je například „Onward Into Battle“, ale bohužel jedná se jen o o stupínek horší variaci dob minulých. KATATONIA kombinují, košatí aranže, snaží se hrát „dospělější“ muziku, ale to podstatné se z jejich hudby postupně vytrácí. Pro mě jednoznačně nejrozpačitější deska této švédské legendy.
Dalas | 10. listopadu 2009

 

7 / 10
Toto je KATATONIA, ktorú by som mohol mať znovu rád - hovoril som si pri počúvaní prekrásnej skladby "The Longest Year". Keby sa aj zvyšok albumu držal na podobnej úrovni, s radosťou by som na hrudi objal stratených synov. Žiaľ, nie je. Niečo také totiž už bolo - na neprekonateľnom vrchole kariéry s názvom "The Last Fair Deal Gone Down" - a zrejme sa už nikdy nebude opakovať. Pre to najlepšie z tvorby tejto kapely vám ešte stále stačí výberovka "Black Sessions" aj s jej vkusným koncertným DVD. Mimochodom, už viem, prečo je z dosky "Night Is The New Day" taký odvarený Micke z OPETH. "Idle Blood" je totiž "Harvest" roku 2009.
Rudi | 10. listopadu 2009

 

5,5 / 10
Ta otázka je jednoduchá: "Odpouštíte svébytným kapelám, když se začnou opakovat?" KATATONIA v tomhle kruhu vězí už nějakou tu dobu, ale ještě nikdy napřišla s materiálem, který by byl tak vyluhovaný s předchozích nahrávek, jako právě ten obsažený na "Night Is The New Day". Ano, pořád je to naprosto svojská skupina, která zní jako žádná jiná. Stále najdeme povedené věci jako "Idle Blood" nebo třeba "Liberation". Co je ale platné, když mají melodické linky obšlehnuté z minula? Vrátíme-li se tedy opět na začátek, mně bohužel opakování sebe sama v takhle propastné míře vadí, a i když je poslech novinky vlastně příjemný, nic mi po něm bohužel nezůstává...
Darkmoor | 10. listopadu 2009