BECOMING THE ARCHETYPE jsou vostřáci z Atlanty, kteří svůj našlapaný rachot prodávají pod hlavičkou „progressive death metal“. „Dichotomy“ je jejich třetí album a skoro se divím, že nejsou zavedenější značkou, neboť hudba je to po všech stránkách profesionálně dotažená. Pánové mají poctivě nastudovanou celou historii těžkého kovu a nemají problém sáhnout do jakékoliv metalové škatulky. Máte rádi deathmetalový chropot, blackmetalové sypačky, thrashová sólíčka, speedmetalové vyhrávky nebo pomalé hutné pasáže? Není problém. Všeho se na „Dichotomy“ dočkáte a když už je burácení a lomození moc, odpočinete si při brnkání na španělku nebo na piáno.
Hned v první „Mountain Of Souls“ překvapí přechod z hutného dvoukopákového death metalového chropotění do poklidné melodie vybrnkávané na klavír a kytaru. Bez drhnutí a plynule, než se nadějete, sedíte v úplně jiném vlaku. Ve třetí „Artificial Immortality“ je až úsměvné, s jakým nadhledem kombinují „buranský heváč“ s death/black běsněním, nenásilně, lehce, přirozeně. Většina skladeb se nese v deathmetalovém duchu a pecky jako „Self-Existent“, nebo „Evil Unseen“ jsou v rámci žánru nadprůměr. Jako většina skladeb mají ale ještě něco navíc, jsou doplněné o zajímavé mezihry, zvuky, klávesové motivy, doprovodné vokály. Vše je pospojované tak, že konkurenci zbývá jen stát s ústy dokořán. Nelze se ubránit srovnání se starší tvorbou OPETH. BECOMING THE ARCHETYPE ale používají trochu jiný mustr, jejich kombinování si bere odevšad. Chvíli DIMMU BORGIR, chvíli MACHINE HEAD, SOILWORK nebo LAMB OF GOD. Dostávají mě hlavně nápadité a mazácky zahrané kytary. Celé album je odehrané s velkým nasazením a dovolím si tvrdit, že přehrává většinu současných prvoligových metalových mančaftů.
Překvapivě velký prostor na celém albu dostávají klávesy, které jako plnohodnotný nástroj doplňují a o stupínek výše posouvají už tak výtečnou produkci „Dichotomy“. Jsou použité v rozumné míře a dělají metalovou řežbu zajímavější. Hlavní přednost celé nahrávky je ovšem mocný vokál hromovládce Jasona Wisdoma. Tento charismatický vousáč disponuje tak mocným řevem, že se může těšit respektu ze strany i těch nejdrsnějších metalových fanoušků. Zbývá ještě dodat, že textově album čerpá z literární sci-fi „Vesmírná Trilogie“ od C.S.Lewise, která se zabývá vzbouřením strojů a následným konfliktem lidstvo vs. technologie.
Myslím, že tato deska může sblížit nesmiřitelné tábory příznivců heavy metalu, death/black metalu i metalové moderny. V každé skladbě zvládnou BECOMING THE ARCHETYPE mnoho figur, které do sebe dobře zapadnou a pohromadě fungují, radost poslouchat. Vše překvapivě dotažené na úrovni starých harcovníků s velmi podařeným hutným, uchu lahodícím zvukem. Na úspěchu má jistě svůj podíl i producent, legendární DEVIN TOWNSEND, který úspěšně pomohl přenést živelnost i techniku této kapely na CD. Podle mne toto album posouvá BECOMING THE ARCHETYPE jednoznačně do první ligy, metal s velkým M.
