„The Hurt Locker“ je příkladem dokonale pohřbeného filmu. Snímek, který se dočkal významných festivalových ocenění, u diváků zcela propadl a v některých zemích (včetně té naší) se ani nedostal do oficiální distribuce. Přitom mu, dá se říct, hrálo vše do karet. Vřele přijetí odbornou veřejností, nadmíru atraktivní a ožehavé téma, zkušená režisérka... Špatná distribuce však už dokázala zmařit úsilí nejednoho filmaře. Rok po premiéře se tak již dosti skromný jedenáctimilionový rozpočet stále nepodařilo zaplatit, což je vzhledem k nesporným kvalitám filmu obrovská škoda.
O Kathryn Bigelow je známo, že ač příslušnice nežného pohlaví, dokáže točit v tom nejlepším slova smyslu nefalšované chlapské filmy („Modrá ocel“, „Bod zlomu“) a když k tomu ještě přidá podmanivý a skvěle vystihnutý vojenský patos („K-19: Stroj na smrt“), těžko je i mezi mužskými režiséry hledat někoho, kdo snímky s podobným laděním zvládá lépe. Nejinak je tomu i v případě „The Hurt Locker“, ve kterém si vzala na mušku ještě stále probíhající vojenský konflikt v Iráku. Domnívám se, že na nějakou zevrubnější a umělecky náročnější reflexi válek v Afghanistánu a Iráku bude v Hollywoodu (a nejen tam) ještě dost času. Toto si s největší pravděpodobností uvědomuje i Kathryn Bigelow, která ve svém nejnovějším snímku přináší především syrovou a žádným druhoplánovým sdělením „neposkvrněnou“ mozaiku z nekonečné a vleklé války. Války, která se odehrává především v prašných a sluncem spálených ulicích iráckého hlavního města.
Sledovat „běžné“ válečné události pohledem členů pyrotechnické jednotky americké armády je právě tou cestou, kterou se Bigelow vydala. Bez ambicí klást otázky o smyslu celého spojeneckého snažení, či důvodech, které vedly ke vzniku stále hořicího konfliktu na arabském poloostrově. Prostřednictvím několika mála scén ukazuje pouze její průběh zredukovaný na čas mezi jednotlivými výjezdy americké vojenské jednotky. Iráckého hlavní město Bagdád je stále neklidnou metropolí, jejíž bezpečnostní situaci koaliční jednotky a irácké bezpečnostní síly zvládají jen ztěží. Bombové atentáty jsou takřka na denním pořádku a rafinovanost a šikovnost jejich strůjců nezná mezí. O tom vědí své i příslušníci elitního pyrotechnického komanda, jehož hlavním úkolem je tyto bomby zneškodňovat. Dějová linie snímku je velmi lineární a soustřeďuje se především na co nejvěrnější zobrazení bezútěšnosti a nepřehlednosti války odehrávající se v prašných ulicích poničeného města, kde nepřítelem určeným k okamžitému zastřelení může být úplně každý. Skrze pracovní náplň týmu rotného Williama Jamese (Jeremy Renner), jehož možno považovat i za ústřední postavu příběhu, nahlížíme na každodenní práci v ulicích horkého města, ve které chvíle napětí při likvidaci smrtících bomb střídají dlouhé dny nudy na vojenské základně, kdy v lepším případě příjde k dobru i pirátské porno DVD zakoupené od malého arabského šmelináře anebo v tom horším si lze odpoledne zkrátit alkoholem a nějakou tou „kamarádskou“ rvačkou.
Drsnost výpovědi snímku tkví především v její zdánlivé emocionální neutralitě, kde snad každá napínavá scéna, mezi něž patří například zdlouhavá pouštní přestřelka s povstalci anebo bravurně zvládnuté pojetí nedobrovolného sebevražedného atentátníka, je podávána s nezaujatostí a, proč se to nebát říct, i s určitou dávkou cynismu. Přesně s takovou, s jakou svojí práci dříve či později vnímá každý člen kterékoliv vojenské jednotky. Náznaky brnkání na emoční strunu si však neodpustila ani Bigelow, k čemuž využila vcelku účelný prvek v podobě dětské oběti. To se v takto syrově pojatém dramatu ukázalo možná jako trošku zbytečný kousek, nicméně jeho rovnováze to v konečném důsledku nijak neublížilo.
„The Hurt Locker“ táhnou především technicky skvěle zpracované „akční“ scény, ve kterých se kromě takových atributů, jakými jsou vhodně vybrané exteriéry (Jordánsko, Kuvajt) a citlivě zvolené kamerové filtry, dostává do popředí i silná atmosféra. Zobrazení městskěho bojiště plného nepříliš přátelsky naladěných místních, o kterých nikdo dopředu neví, jestli si z minatetu mešity točí popravu amerických vojáků anebo jen jejich akci, či zda taxikář nerespektující uzávěru ulice je jen tvrdohlavý chlapík anebo řidič auta po okraj naloženého výbušninami, je více než podmanivé. Další zajímavostí snímku je obsazení známých hereckých osobností do epizodních rolí (Guy Pierce, Ralph Fiennes,David Morse...), přičemž hlavní herecká tíha tkví na nepříliš okoukaném Jeremy Rennerovi, jenž svého lehce pošahaného pyrotechnika zvládá více než dobře.
Musím znovu zopakovat, že divácký neúspěch recenzovaného filmu je veliká škoda. Ačkoliv připouštím, že svým pojetím může zklamat nejednoho diváka natěšeného na explozivní válečnou podívanou plnou utrpení a hlubokých myšlenek o marnosti celého vojenského snažení, jeho sílu, ukrytou v nijak nezkrášlovaném ani za vlasy přitahovaném vyobrazení „běžného“ života jedné armádní jednotky uprostřed městské válečné zóny, nelze přehlédnout.
