BENEATH THE MASSACRE - Dystopia

BENEATH THE MASSACRE - Dystopia

BENEATH THE MASSACRE - Dystopia

BENEATH THE MASSACRE - Dystopia

Nelítostný, hypertechnický, intenzivní a brutální - tak se dá v krátkosti popsat aktuální album jedné výrazné sebranky z extraligy technického deathcoru. Když si pustíte první skladbu z aktuální albovky nazvané „Dystopia“ napadne vás: „Hrají to vlastně ještě lidé?“. Kytara neustále trilkuje ve zběsilém tempu, basové linky ji houževnatě notně nabustřeným zvukem dýchají hned za krkem a pod tím vším kanonáda bicí artilerie, která místy působí, jako by na vás nalétával AC –130 a kropil vás ze svého rotačního kulometu řady Vulcan. Rychlost, technika a neúprosná neurvalost, to byly a stále i jsou typické znaky současné tvorby montrealských řezníků, kteří tímto albem pouze potvrzují výsostnou žánrovou pozici, kterou dobyli minulým počinem „Mechanics Of Dysfunction“. Novinka jde však mnohem dál než předchůdce a pro ty, kterým připadalo album z roku 2007 na hranici poslouchatelnosti, bude „Dystopia“ daleko v nedohlednu za čárou. Na první poslech jde opravdu o album, které je méně srozumitelné, téměř antihitové a nečlověčenské. Čas, který ale této půlhodinové instrumentální náloži dáte na to, aby dozrála ve vašich uších, se rozhodně vyplatí.

BENEATH THE MASSACRE

Kapitola sama pro sebe je vokál a nositel hrdla, ze kterého vychází. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by gorilí tlupy měly ve své povaze tvořit satanistické sekty, tak Elliot Desgagnés bude tím nejlepším a nejúspěšnějším kazatelem v podobné společnosti. Hlasová výbava této šlachovité hory masa se sice omezuje pouze na jednu polohu, ale v jeho případě je to opravdu jedno, protože barva jeho neuvěřitelně suchého hlubokého brutálního vokálu je stěží přirovnatelná k čemukoliv z lidského světa. Ostatně velmi podobně jsou na tom i výkony hudebníků, při kterých lze jen kroutit hlavou a dohadovat se nad tím, ze které planety BENEATH THE MASSACRE vlastně přiletěli. Pokud bych se měl zaměřit na instrumentální práci, zaujme poněkud chladně strojové sekání a nemalá nadílka fantasmagorických bicích, které striktně a pevně ohraničují kytarovou práci. Do této hutné rubanice je přesně nafrázován rovný murmur, který občas vytlačují pražcové dostihy, jenž ani v nejmenším nenabízejí posluchači pomocnou ruku, která by ho jakýmkoliv způsobem mateřsky vedla. Díky výše popsanému přístupu, který z alba čiší na míle daleko, se sice „Dystopia“ stane pro některé posluchače silně nezkousnutelným dílem, nicméně milovníci extrémní a současně extrémně technické hudby si tento skvost prostě musí zamilovat.

 29

RIP
RIP

Verdikt

Nelítostný, hypertechnický, intenzivní a brutální deathcorový nálet z kanadského Quebecu.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
7,3 / 10
Čtenáři
7,5 / 10

Další informace

Stopáž: 32:23

Produkce: Yannick St-Amand
Studio: Northern Studio

www.beneaththemassacre.com

Sestava

Skladby

  1. Condemned
  2. Reign of Terror
  3. Our Common Grave
  4. Skit 1
  5. Harvest of Hate
  6. The Wasteland
  7. Bitter
  8. No Future
  9. Lithium Overdose
  10. Never More
  11. Procreating the Infection

Diskografie

Fearmonger (2020)
Incongruous (2012)
Mare Noire (EP) (2010)
Dystopia (2008)
Mechanics Of Dysfunction (2007)
Evidence Of Inequity (MDC) (2005)

Jiné pohledy

7,5 / 10
V mých uších přeci jen mírně slabší vynikajícího předchůdce "Mechanics Of Dysfunction". Monstrózní produkce, precizní instrumentace, ale zároveň i zarputilost a neochota vystrčit tykadla ven ze svého nedobytného železobetonového bunkru. Proč se nepokusit o nějaký ten úlet nebo odlehčení po vzoru dejme tomu PSYOPUS?
Reaper | 12. února 2009

 

7 / 10
S nahrávkou mám v podstatě totožný problém, jako s předchozím albem. Ano, je to vynikající technická smršť. Ano, je to brilantně zahrané, až z toho jdou smysly kolem. Ano, šlape to výborně a má to spád. Opět mě však Kanaďané nedokážou svojí muzikou naplno pohltit a opět z mého pohledu pouze kloužou po povrchu. I když jim to jde výborně.
Dalas | 12. února 2009