Celé dlouhé dva roky byla nahrávka hardcore/trashového hřmění slezského, přesněji řečeno česko-těšínského, tělesa Seppuka ztracena v nánosech společenského bahna. Teprve nově vzniklá havířovská produkce svými chtivými prsty otevřela tomuto debutu kovové dveře do světa všudypřítomných nástrah. Zmítáni v hlubokém depresivním rozpoložení z osudové neukázněnosti živočišné agrese, nám tato čtveřice z polského pohraničí připravila dávku adrenalinové injekce, která se svou neoddiskutovatelnou energií zabodne hluboko do vašeho živého lidského masa.
Nenechte se odradit prvními zvuky nahrávky ve formě amazonského tam-tamového rytmu, prostoupeného techno pasážemi, které je příznačně pojmenováno Pigintro. Záhy totiž budete zachváceni tlakovou stěnou hardcoreového rytmu, vybaveného řádnou porcí zkušeností, umu a agresivity. Pánové, jež si pro svou rebelii zvolili označení velmi výstižné, nejsou žádni ustrašení nováčci, krčící se za svými neuměle zvládnutými instrumenty. Jejich zhrzené metalové duše již řádných pár let vyplivují metalové nápady a ideje do našeho potemnělého světa a věčně otlačená kůže na rukou je tou nejlepší vizitkou hráčských dovedností.
Od prvních tónů až do posledních sekund „Seppuky“ se budou riffující kytary snažit vyrazit vám beranidlem zvukové stěny alespoň část vnitřních tělesných orgánů. Hardcoreové, ale i trashové záseky, metalová učebnicová staccata a hromová basa jsou základními stavebními prvky tohoto počinu. Nejklasičtější a nejlepší prostředky pro agresivní metalovou přímočarost. Střední tempo těchto bořících metalových nástrojů místy přechází do rychlejších dávek těžkotonážního bucharu, jindy se zase převaluje do pomalého, mozek nahlodávajícího nervového očekávání. Bicí artilerie protrhává kytarovou oponu přesně v místech, kde se to od ní očekává. Žádné zbytečné progresivní extempore. Syrová metalová revolta. Najdete však i zde prostor pro samostatný basový motor, několik očekávaně neočekávaných hudebních breaků, i oproštění od silových hmatníkových akordů v podobě kytarových sól. Pravdou však zůstává, že jsem očekával přece jen poněkud víc vyhrávek a náhlých kombinovaných změn zkratových myšlenkových pochodů, které by tento počin ještě více okořenily.
Dynamiku celé nahrávky však zcela jistě podporuje agresivní vokál Sikese. Takovéhle pekelné hřmění, linoucí se z nepříčetného Sikesova hrdla, vás zcela jistě postaví do pozoru. Tento neurotický, téměř typicky trashový, řev na vás bude chrlit provokující texty s kontroverzní, společenskou problematikou. A vůbec bych se nezlobil, kdyby byly sepsány v češtině, polštině nebo „po naszymu“, tedy v jazycích, které by zněly bohatěji, než této pětici od nátury nevlastní angličtina, i když výborně ústně podaná.
Přímočará, živoucí a energická metalová, hardcore/trashové bitva, jejíž zvuk se nese na výrazně „plechově“ trashové vlně, která dodává nahrávce poněkud hlubší undergroundový nádech. Nebo to snad byl záměr? Ten pravý předvoj samotných Slayer? Jistě, proč ne, speciální oddíly jdou vždy hrdě včele …
