Dlouho, předlouho museli čekat stříberští Coward čekat na vydání této placičky. Mám jen obavu, že opět nezvolili správnou firmu, ale uvidíme. Od nahrání tohoto materiálu uplynula dost dlouhá doba (květen 1999), takže sestava Coward od té doby se dost změnila. Postrádat budu určitě charismatického frontmana, basáka a vokalistu Jardu. Ale k věci. Pokud jste se s Coward dosud nesetkali, je třeba je trochu uvést. Chrakterizovat jejich muziku není lehké, protože tvorba Coward je hodně variabilní. Jejich muzika je melodická, velké místo tu dostávají klávesy, avšak celé je to postaveno na ostrých riffech hlavního tvůrce muziky, kytaristy Martina. Dá se těžko říct, nakolik se dají ještě Coward nazývat metalem. Je totiž vůbec otázka, nakolik se dají Coward vůbec něčím nazývat. Už na předchozí desce Earth Gravitation bylo zřejmé, že Coward jsou de facto nezařaditelní. Ne, že bych si s tím dělal hlavu, to fakt ne. Muzika Coward je totiž svým osobitým způsobem skvělá!!! Kluci jsou zruční instrumentalisti a mají neotřelé nápady. A ta muzika šlape. Jardův vokál je nezaměnitelný, chvílemi melodický, chvílemi zas řádně chraplavý... Coward jsou opravdu velice variabilní co se týče hudební stránky. Netoliko ovšem po stránce textové! Tam se Coward vyřádili a i to je jeden z jejich typických rysů. Cowardi jsou jednoznačně vtipálci, jimž, obrazně řečeno, není nic svaté, dokonce ani to, co svaté rozhodně není. Jejich texty jsou pěkné úchylárny. Třeba taková Christmas Rush je o pedofilním Santa Clausovi, Summer Hobby je o očumování bab atd. Na druhou stranu tu však najdete kritické texty jak ekologické, tak sociální (Why?, The Immortal, I,). Jak říkám, u Coward najdete leccos, všechno je však dobře udělané, zvukově na velmi dobré úrovni. Na Gate Of Immortality najdete celkem devět songů v délce cca 38 minut. Vyzdvihl bych zejména instrumentálku Singing Of A Imprisoned Bird, další variaci na oblíbené „ptačí“ téma. Nevím, opět věc, která je neortodoxní, ale výborně udělaná, zahraná a prostě dobrá. Obal je poněkud zvláštní jak motivem, tak barevně. Chybou je přehození dvou tracků na CD, takže k bookletu je přiložený letáček se správným pořadím skladeb. Ale to jsou jen malé mouchy...